Dobrovolníci vědy
Pracují ve volném čase a zadarmo, jejich koníček je často stojí spoustu peněz. V dnešní době by snad ani neměli existovat, přesto jich jsou tisíce. Mají amatérští vědci svým profesionálním kolegům ještě co nabídnout?
Z malé verandy vykrojené v šikmé střeše svého domu hledí Robert Uhlař do posázavských lesů. Noční tmu ruší jen Měsíc, který se blíží k úplňku. Je v tuto chvíli tak trochu nepřítelem pana Uhlaře – svítí totiž do objektivů dvou astronomických dalekohledů, okupujících většinu verandy. Jeho zář se rozprostírá po zorném poli a pohlcuje světlo slabých hvězd, které amatérského astronoma zajímají.
Kdo se však o tom chce přesvědčit na vlastní oči, musí nejprve sešplhat po žebříku o patro níž. Do dalekohledů se totiž nelze podívat, místo lidského oka do nich „hledí“ CCD kamery, obdoba digitálních fotoaparátů (nejdražší z nich si pan Uhlař pořídil za 90 tisíc korun). V pravidelných intervalech snímkují oblohu a fotografie předávají do počítačů v podkrovní místnosti, která připomíná světničku vesnické chalupy kombinovanou s řídícím střediskem NASA. Hvězdář tak může zůstat u monitorů v teple své pracovny, nebo dokonce jít spát a nechat přístroje, aby prováděly měření automaticky.
Pan Uhlař, povoláním mechanik elektronických přístrojů v nemocnicích, je jedním z desítek amatérských astronomů, kteří se v Česku tomuto časově náročnému a ne zrovna levnému koníčku věnují. Zároveň je však jedním z mála hvězdářů-amatérů, jejichž výsledky využívají profesionální vědci. Muž, jehož astronomie zajímá od dětství, observatoř vybudoval teprve před několika lety, když se přestěhoval na venkov.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
