Zůstat sám sebou
Jiří Křižan vnesl do filmu smysl pro čest a spravedlnost
O čem víš, že je správné, dělej podle sebe. Nenechávej si nic diktovat,“ zazní ve snímku Tichá bolest (1990). Baladu situovanou do 50. let připravila ČT původně do vysílání na uplynulou neděli kvůli nedožitým devadesátinám Rudolfa Hrušínského, který si v ní zahrál. Osud tomu ale chtěl, aby uvedení příběhu s autobiografickými prvky uctilo i jeho autora. Srdce scenáristy Jiřího Křižana dotlouklo náhle ve středu v nedožitých 69 letech. Citované krédo by mu přitom mohli vytesat na hrob jako epitaf.
Je třeba vidět hranice
Jiří Křižan přinesl do českého filmu nekompromisní přímost. Smysl pro čest a spravedlnost vnášel do svých typicky westernových schémat, která staví jedince proti přesile. Platí to už pro Vláčilem režírované Stíny horkého léta (1977), v nichž se beskydský rolník brání partě banderovců. Stejně jako pro Křižanův nejvýznamnější porevoluční film – Michálkovo drama Je třeba zabít Sekala (1998). Jako scenáristu ho vždy zajímalo lámání charakterů ve vypjatých situacích, ten proces, kdy se z hrdiny stává srab a naopak.
Už jen tím byl pro tuzemskou kinematografii neocenitelným přínosem. Neuznával totiž relativizaci ve výkladu minulosti, kterou pro něj představovaly třeba populární Pelíšky (1999). Ty podle něj dělají z komunisty Donutila a antikomunisty Kodeta stejná „hovada“. Ne, mezi těmito dvěma postavami viděl Křižan…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu