Lekce ze státních maturit

Desítky tisíc studentů mají za sebou generální zkoušku na státní maturitu, která je čeká za půl roku naostro. Ministr školství Josef Dobeš si minulý týden pochvaloval, že vše proběhlo hladce, spokojený byl i Pavel Zelený, ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání, které maturitu chystá. „Rozhodně se nevyskytly žádné systémové chyby,“ prohlásil Zelený.

Vedle radosti nad tím, že testy byly vytištěny včas, auta je dokázala školám bez prozrazení rozvézt a učitelé studentům zadat, ale celá akce znovu oživila podstatné otázky: K čemu bude státní maturita studentům dobrá? A k čemu bude dobrá nám všem?

Pro studenty není podstatné, zda složí státní, nebo školní maturitu. Ze všeho nejvíc je zajímá, zda je maturita ušetří stresujících přijímacích zkoušek na vysokou školu. A v tuto chvíli je jasné, že neušetří. Rektoři se shodují, že maturita bude při přijímacích zkouškách „jen jedno z kritérií“. To ostatně není nic nového, za maturitní vyznamenání dávají body navíc už teď.

Problém je, že tvůrci státní maturity (připravuje se už deset let za víc než tři sta milionů korun) zoufale zaspali. Vysoké školy, kterým podoba tradičních přijímaček nevyhovuje, si už dávno našly jinou možnost, jak zájemce o studium selektovat – studenty přijímají na základě národní srovnávací zkoušky, kterou pro ně dělá soukromá společnost Scio.

U této národní srovnávací zkoušky je – na rozdíl od státní maturity –…