Sen o nové Ostravě
Ostravě se už podařilo překonat tíhu hornické čistě industriální minulosti a hlavní otázka visící nad městem teď zní, kam se posunout dál. Předvolebnímu boji v jednom z mála nezadlužených měst v zemi tak nevládnou ekonomická témata, ale debaty o tom, jak z Ostravy udělat přitažlivou adresu, kde bude radost žít.
Málokdy člověk zažije absolutní ticho uprostřed třítisícového davu. Lidé, kteří si před nedávnem přišli na hlavní ostravské náměstí vyslechnout verdikt, zda severomoravská metropole získá vytoužený titul Evropské hlavní město kultury 2015, mají ale tenhle zážitek zarytý hluboko pod kůží. Když vyšlo najevo, že mezinárodní porota udělila prestižní evropskou značku konkurenční Plzni, zavládlo mezi shromážděnými patrioty vyzbrojenými lahvemi šampaňského hrobové mlčení. Pro místní byl totiž zisk titulu něco jako zásadní předěl v novodobé historii Ostravy. Ta už sice dávno není špinavé město, které nenabízí nic jiného než práci v důlních šachtách a následné propíjení výplaty v hospodě. Za dvacet let od revoluce tu vznikly nové univerzity, pracovní příležitosti, uznávané kulturní podniky a díky přechodu na ekologičtější technologie ve velkých průmyslových provozech se tu i daleko lépe dýchá.
Ostrava ale jako by zároveň zůstala v půli cesty: už to není výhradně průmyslová aglomerace, svoji novou tvář však stále hledá. Získat titul „kulturního města“ vnímali zdejší usedlíci jako šanci, jak dát tomu hledání zásadní impulz. Proto to hořké ticho tenkrát na Masarykově náměstí po chvíli vystřídaly na mnohých tvářích slzy a nakonec se v ulicích rozjela smutná oslava, při níž šampaňské sloužilo k zapíjení žalu.
Charakteristické pro město a jeho energii…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
