Bůh je Brazilec

Přijet do nejvýznamnějšího brazilského města São Paula po čtyřech letech je šok. Tak především jsou znovu vidět domy. Zákon na odstranění billboardů ve městě zatnul tipec blikajícím neonům, reklamám na zmrzlinu a věčně se loupajícím fotkám spodního prádla. Jako bonus je v tradičních čtvrtích mnohem více pěších zón a přes den minimum kamionů na hlavní tepně. Na tu teď podle jiného zákona mohou kamiony jen v nočních hodinách. A světe div se, v barech a restauracích se nesmí kouřit. Překvapení, která by člověk očekával spíš ve Skandinávii.

Jediné tváře, které mohou podle zákona vyhlížet z fasád, jsou tváře politiků. Nejvíce se v těchto dnech na plakátech culí dvě ženy a jeden muž – Dilma Rousseffová (62), Marina Silvaová (52) a José Serra (68), kandidáti na post hlavy brazilského státu. A mají se proč usmívat. Pátá největší země světa má za sebou téměř patnáct let stability a osm dlouhých let ekonomického růstu kolem 4–5 %. Země má dostatek zemědělských plodin, je téměř soběstačná energeticky, začala těžit podmořskou ropu a vyváží vysoce ceněné autobusy, letadla, ale i menší spotřební zboží. Z brazilského realu se stala jedna z nejsilnějších měn oblasti. I české firmy sem začínají vyvážet součásti letadel, pneumatiky, postele do nemocnic nebo pomáhají Brazilcům čistit vodní zdroje.

Když před osmi lety nastupoval do úřadu prezident Luiz Inácio Lula da Silva, panovaly obavy z jeho nízkého vzdělání a odborářské minulosti. Pokud by mu dnes…