Pokorní a hrdí mají být podle nového šéfa britských labouristů Eda Milibanda jeho spolustraníci. Pokorní kvůli chybám minulých let, třeba souhlasu s válkou v Iráku, omezení občanských svobod v boji s teroristy a příliš přátelským vztahům s finančníky z londýnské City. Hrdí na státní investice do škol a nemocnic, vyšší pomoc chudým zemím – tedy kvůli krokům, které během třináctileté vlády labouristů výrazně zvýšily podíl státu v ekonomice i zadlužení Velké Británie.
Slova pronesená během Milibandova prvního projevu ve funkci šéfa britské levice podle kritiků dokazují oprávněnost přezdívky „rudý Ed“. Tu si vysloužil od některých pravicových politiků a médií kvůli tomu, že prioritou jeho kampaně bylo zajistit chudým, aby dostávali mzdy, „z nichž se dá žít“, a že v souboji o nového šéfa britské opozice zvítězil jen díky podpoře odborových svazů, zatímco mezi poslanci ani členy strany většinu nezískal.
Výsledek této volby pro Velkou Británii a labouristy hodnotil týdeník Economist jako „životně důležitý“. „Nikdy v minulých letech nebyla funkce šéfa opozice tak důležitá a potenciálně nebezpečná jako dnes. Vládní koalice musí škrtat, nepochybně bude chybovat. Nabídne tak opozici nespočet příležitostí k demagogickému popírání potřebných úspor, k tomu, aby využívala naštvanosti voličů.“ Vlivný týdeník proto podpořil Edova zkušenějšího…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
