Poločas rozpadu

Když si letos v září na mítinku přenášeném živě stanicí CBS vzala mikrofon Velma Hartová, Barack Obama se vstřícně usmál. Paní Hartová je černoška ve středním věku, podle vystupování zjevně sebevědomá příslušnice střední třídy – typická volička současného amerického prezidenta. Monolog, který následoval, byl ovšem, naneštěstí pro Baracka Obamu, také úplně typický.

„Upřímně, hezké odpoledne, pane prezidente,“ začala nadějně Obamova stoupenkyně. „Upřímně, cítím se vyčerpaná. Cítím se vyčerpaná z toho, jak vás musím neustále hájit, hájit vaši vládu, hájit heslo změny, pro které jsem hlasovala. A cítím se hluboce zklamaná z toho, kde jsme se ocitli. Řekli mi, že hlasuji pro muže, který slíbil udělat všechno pro to, aby se věci pro střední třídu smysluplně změnily. Já do ní patřím, pane, a čekám. Stále čekám. Zatím ke mně nic nedorazilo.“

Monolog od té doby mnohokrát obletěl Ameriku a stal se symbolem letošního podzimu více než fotogenické úlety demonstrantů Tea Party. Pro Obamovy demokraty to zní hrozivě. Ve Spojených státech za měsíc proběhnou volby do obou komor amerického Kongresu. Jejich výsledek určí, jestli bude Barack Obama vládnout další dva roky jako dosud s parlamentní většinou, nebo jestli alespoň jednu z obou komor Kongresu ovládnou opoziční republikáni. To by při dnešní neústupnosti obou stran znamenalo prakticky zablokování Obamovy domácí…