Některá média si posteskla nad tím, že programová konference ČSSD neskončila něčím konkrétním. O to ale tentokrát nešlo. Strana totiž do svých řad vpustila myšlenku a to už samo o sobě je jistým úspěchem. Kdo začíná přemýšlet, má šanci, že i na něco dobrého přijde.
Hra s vúdú
Řada sociálních demokratů byla potěšena, že se strana konečně otevřela veřejnosti. Filozof Erazim Kohák byl v televizním studiu dokonce viditelně dojatý, nabyl totiž dojmu, že strana o něj zase stojí. Už prý nejde jen o moc, ale také o ideje a program.
Podobné pocity jsou pro stranický život zcela zásadní. Pokud budou lidé vnímat ČSSD jako „svou“ stranu (po vzoru Koháka), budou i ochotní pro ni něco dělat, být aktivnější. V době, kdy stranický život zažívá v Evropě, a v Česku zvláště, zásadní krizi, je to velmi cenný vklad.
Konference ovšem také ukázala jednu myšlenkovou slabinu dnešní ČSSD a řady lidí, kteří jí fandí. Strana působí tak, že se pořád šikuje k obraně světa, který mimo jiné díky globalizaci zanikl už někdy počátkem devadesátých let. Mnozí politici a myslitelé hlásící se k levici se domnívají, že lidé mají nárok, aby jim stát garantoval stabilní práci „od školy do penze“, dobrý plat a nestresující prostředí. Možnost zaručit něco takového „shora“ však neexistuje. Éra, kdy děda, otec, syn atd. pracovali v jednom podniku, se už těžko navrátí, protože dynamika vývoje je vysoká. Nejeden může…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
