„Schopenhauer nabízí velmi dobré přirovnání, když říká, že inteligence průměrného člověka se podobá kapesní svítilně, která svítí jen na to, co hledá, zatímco vyšší inteligence je jako slunce, které osvětluje vše. Z toho vyvozuje objektivitu geniálního umění. Je nezaujaté.“
I na tato slova čtenář narazí v knize Kurz filosofie v šesti hodinách a patnácti minutách. Vznikla na základě přednášek významného polského spisovatele Witolda Gombrowicze, jak je zaznamenala jeho žena Rita. Svým způsobem lze těmito větami charakterizovat i celou knihu. Kapesní svítilna přednášejícího totiž postupně ozařuje plejádu evropských moderních myslitelů, aby jeho výjimečná inteligence a vnímavost spojila jejich učení do souvislostí, jež podle autora vypovídají o dospívání lidského myšlení. Gombrowicz je spatřuje ve schopnosti filozofie nalézt své hranice.
„…myšlení dosahuje jisté zralosti, začíná poznávat své meze. (…) Dnešní filosofie nespočívá v hledání absolutní pravdy, jako je například existence boha, ale je mnohem omezenější, omezená sama sebou na pouhý svět jevů.“
Gombrowicz byl však v první řadě velký spisovatel, tělem i duší ponořený do umění, literatury. Jeho pojetí filozofie se tak k umění často vrací, lépe řečeno bere je jako nedílnou součást hledání odpovědí na otázky, jež nám klade naše vědomí. V souvislosti výkladu o Schopenhauerově učení jakoby…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
