Editorial: Hrdinové z oblasti

Hlavní město umí být poměrně hlučné místo. Tak hlučné, že mnohdy přeslechne to, co se děje mimo jeho hranice. Není nutné v tom hned hledat nějakou nabubřelost či pragocentrismus, ale každopádně se tak děje. V té vřavě mnoha událostí málem zapadla informace o událostech v Chomutově, kde došlo k fyzickému napadení regionálního novináře. A to navíc u něj doma.

Máme naštěstí tu výhodu, že žijeme v zemi, kde je právně docela dobře ošetřena svoboda tisku, a to přesto, že se tu odehrálo i několik úspěšných kroků, jak tuto svobodu omezit (naposledy například tzv. náhubkový zákon). Jakékoli srovnávání se situací na Ukrajině či dál na východ tedy rozhodně není namístě. Pravda ale je, že jsme dlouhodobě svědky různých kroků, jejichž následky je třeba sledovat s největší obezřetností.

V časech vládnutí Miloše Zemana a Václava Klause bylo běžné označovat novináře za zbytečný a otravný hmyz. Když se podobnou rétoriku na nejvyšší úrovni pokusil oprášit Jiří Paroubek, tak v podstatě narazil a většině už se to zdálo nepřijatelné. Potud posun, ale pouze ve vyšších patrech politiky, kde už se naučili „elegantnějším“ způsobům, jak se dostat novinářům na zoubek.

Na regionální úrovni je to v mnoha ohledech naopak dramatičtější než dřív. Důvodů je hned několik. Například korupce se z vyšších míst přelila spíše do měst a obcí, kam je z kontrolních orgánů, ale i z médií hůře vidět. Navíc v regionech jsou dnes díky evropským fondům astronomické sumy, které přitahují pozornost všemožných finančních násosků. Ze stejných důvodů také stoupl zájem podnikatelů o místní politiku. Mít pod kontrolou radnici se prostě vyplatí.

Jak už bylo řečeno, celostátní média místním kauzám nevěnují tolik pozornosti, kolik by si zasloužily. Někdy z nezájmu a někdy proto, že prostě není dostatek lidí. Bohužel regionální tisk je mnohdy velmi nekvalitní a novináři tam jen přebírají tiskové zprávy. K oslabení ještě mohou pomoci jinak sympatické projekty, třeba že články píší „obyčejní“ lidé o „obyčejných“ starostech.

Občas se ale najdou výjimky, které potvrzují, že novinařina je důležité a náročné řemeslo. Řemeslo, které je spojeno s jistou odpovědností a tím pádem i rizikem. Tito lidé pak nabízejí nedocenitelné služby – informují o místních kauzách, kritizují obecní či městské politiky, upozorňují na lokální bossy. A to vše při vědomí, že v menším městě je na ně lépe vidět, a tudíž jsou vystaveni většímu nebezpečí, že se jim někdo bude chtít pomstít. V tomto čísle vám přinášíme příběh Jana Rödlinga a dalších novinářů, kteří šlapou na paty místním mocným a odnesli si z toho zkušenost s fyzickým násilím.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY