Chrám, tvrz, vila i ateliér

Skrz okna zimní zahrady je vidět rušná křižovatka, zrovna se na ní zasekla tramvaj a až sem dovnitř je slyšet její rozčilené zvonění. Kontemplaci návštěvníka ztěžuje i fakt, že se za ním do místnosti tlačí další a další lidé. Přesto je z toho místa pořád cítit jeho náboj: z každého předmětu, kusu nábytku či stojící sochy, které tu v dokonalé shodě spolu komunikují už stovku let.

Minulý týden se v Praze po desetileté rekonstrukci otevřela pro veřejnost ateliérová vila sochaře Františka Bílka (1872–1941). Stojí na Hradčanech a její autor ji nechápal jen jako místo pro svou práci a odpočinek, ale především jako prostor pro svou neustálou službu Bohu. Nikde jinde v Česku podobnou stavbu nenajdeme.

Člověk – příroda – Bůh

Obloukovitou vilu s cihlovou fasádou uzavřela Galerie hl. města Prahy krátce po velké Bílkově retrospektivě na Pražském hradě. Tehdy už byla znatelně zchátralá a o její historii se mohl člověk něco dozvědět jen z prodávané brožurky vydané v polovině 80. let, která se náboženské symboliky obsažené v jádru stavby logicky dotýkala jen velmi nenápadně. Dnes už je všechno jinak: galerie vilu otevírá poté, co investovala 40 milionů do její rekonstrukce, zároveň v ní zprovoznila bílkovské studijní centrum, značně rozšířila počet vystavovaných sochařových děl a k expozici spolu s…