Anketa: Novináře z Chomutova napadli za to, o čem psal. Jaké zkušenosti s investigací ve vašem regionu máte vy?

RICHARD VLASÁK

Deník jižní Čechy

Popravdě nemám za sebou nějaké výkony na poli investigativní žurnalistiky, pokouším se jen situaci v jižních Čechách pravdivě pojmenovat v glosách a komentářích. Myslím si, že frajeři s prachama nemají právo si myslet, že se jich spravedlnost netýká, a právě tak, že lidi potřebují odvahu zlu čelit. Dostávám anonymní e-maily, abych si na sebe dával pozor. Někteří politici mě varují, že jsem „Hlubokou“ naštval, abych raději psal o něčem jiném, jinak že mě přejede auto apod. Jediným projevem násilí zatím bylo, že na mě hulákal významný člen jihočeské ODS, že si bude stěžovat majiteli Deníku v Pasově, ovšem to je jeho vizitka, ne moje. Toť vše, zatím.

PAVLA HOBSTOVÁ,

nezávislá novinářka, Brno

Zajímají mě nápadně nevýhodné městské zakázky, za to zažívám jen lehounkou ostrakizaci: Například majitel jedné reklamky se dal slyšet, že když o nich něco vyjde, už si v Brně nic nenapíšu. Jenže já v místním tisku stejně nejdu na dračku, takže to vyšlo nastejno. Když tu ještě vládla ODS, politici se mnou mluvili před kolegy s despektem a posměchem. Magistrátní úředníci měli zákaz bavit se s novináři, především s Hobstovou. Teď je vše v pohodě. A násilí – to nikdy. Pro jistotu čas od času absolvuji nějaký judistický kurz pro ženy, nezaškodí osvěžit si reflexy z mládí. Ale tohle by měla dělat každá.

PETRA PROCHÁZKOVÁ

Mf Dnes, Zlín

Zatím se mi nestalo, že by mě někdo fyzicky napadl. Občas lidé křičí do telefonu, nedávno to jeden muž vydržel devatenáct minut. Ostřejší slova se omezují na e-mailovou poštu. Nevím ani, že by útoku musel čelit někdo z kolegů v regionu. Ale je fakt, že když jsem letos na jaře poprvé mířila mezi Romy v Holešově, požádala jsem o doprovod terénního pracovníka. Nebudu zapírat, že jsem měla strach. Ten mám ostatně od dětství, pocházím ze Vsetína, kde byla neklidná romská komunita a nemám na ni příjemné vzpomínky. V Holešově se ukázalo, že jsem se bála zbytečně. I když jimi lomcoval vztek, ovládali se. Skutečně vážné nebezpečí bych čekala nejspíš od světa velkého byznysu.

PETR KODĚRA

novinář, působil v MF Dnes, Deníku a v projektu Naše adresa

Popíšete, jak se neurvale popral vlivný podnikatel. Vyhrožují vám. Poukážete na podvody ve vesnickém fotbale. Nadávají vám. I to je „moje“ regionální žurnalistika. Fackovanou jsem nikdy neřešil, ale i kdyby: neměnil bych. Tvrdím totiž: regionální novinář bez nepřátel je podezřelý. A koho lidé nesnášejí, pracuje zpravidla kvalitně. Tedy pokud nepíše kachny a neklouže po povrchu. Nebojí se jít do hloubky. Kdo to umí, oblibu nečeká. Možná občas pochvalu za odvahu. Co ale čeká, je podpora. A tam to zatím skřípá. Ví novinář, ví policista, ví veřejnost. Nic se neprokáže. Když ještě tohle napravíme, ubude facek do tváří dobrých novinářů.