Tajemný hrad šlarafů

Do Česka se po letech vracejí souboje rytířů slova

V čele tmavé místnosti stojí trůn, na stěně visí tři řady rytířských erbů a na trůně svítí svíčky. Dvaadvacet rytířů má na sobě oblek s pečlivě uvázanou kravatou a přes něj žluto-černý plášť s barevnými nášivkami a odznaky. Když zazní gong, všichni si nasadí čepičku, začnou si vykat a hra začíná. Na trůn vstupuje kancléř s tuctem třpytivých vyznamenání na krku, uklání se vycpanému výrovi a v královském plurálu zdraví přítomné hosty i ostatní rytíře: „Vítáme vás na hradě šlarafů.“ Dva z mužů se brzy dostávají do sporu a jeden vyzývá druhého k duelu. „Krvavý souboj začíná,“ nese se místností dunivý hlas kancléře.

Nacházíme se v salonku drážďanské studentské hospody, pro shromážděné rytíře je to ovšem „říše Dresa florentis“ a nepíše se rok 2010, nýbrž ledový měsíc roku sto padesát jedna šlarafského kalendáře. Tajemný pánský spolek jménem Šlarafie, jehož členové se právě oddávají jednomu ze svých rituálů, se kdysi zrodil v Čechách. A po dlouhé pauze se k nám také vrací.

Provokace s myšlenkou

Celosvětově rozšířený spolek, který si zakládá na obřadech podobných těm zednářským, ale jde tu jen o recitační a řečnické souboje, vznikl před sto padesáti lety v česko-německo-židovském prostředí staré Prahy. Literární uskupení…