Revoluce na Wall Street

Titulky novin hlásí, že Barack Obama ohlásil „útok na Wall Street“ a největší regulatorní reformu od 30. let. Ještě před týdnem byl Obama kritizován za to, že navrhoval pouze populární zdanění bonusů a odměn.

Nyní prezident přitvrdil. Navrhl, aby bankám, které spravují státem pojištěná depozita, bylo zakázáno obchodování na vlastní účet (jde o tzv. proprietary trading), obchodování, investování s hedgeovými fondy a fondy rizikového kapitálu a jejich sponzorování, ale též jde o to, že má být omezena velikost bank a ty pak mají být „násilně“ rozděleny.

Mnohými je Obama kritizován, že populisticky reaguje na prohru senátního křeslo ve státě Massachusetts. Každopádně je však zajímavé, že se ke slovu dostává Obamův poradce Paul Volcker, který tvrdý postup proti bankám prosazuje již delší dobu. Volcker rozhodně není žádný levičák a jakožto úctyhodná postarší autorita se dostává již potřetí v životě na piedestal. Poprvé to bylo, když jako guvernér americké centrální banky (Fedu) na přelomu 70. a 80. let zatočil s inflací. Podruhé v polovině 90. let, kdy vedl tvrdé, ale úspěšné vyšetřování a tažení proti švýcarským bankám a jejich roli v krádeži peněz obětí holocaustu, a nyní je jeho jméno opět skloňováno ve všech pádech.

Jaké jsou první reakce komentátorů a trhu na Volckerův návrh? V zásadě se média shodují na tom, že podstatné jsou a budou detaily. Ty zatím nejsou známé, ale rozhodnou o tom, jestli v americkém Kongresu a Senátu návrh projde. Co například přesně znamená sponzorování hedgeových fondů? Znamená to i půjčky těmto institucím? I definice obchodování na vlastní účet je složitější, než se na první pohled zdá. A budou mít banky zakázáno růst? A jak se bude jejich velikost vlastně měřit?

List Financial Times píše, že evropské banky budou velkým vítězem Volckerových restrikcí, protože v Evropě se žádná podobně přísná regulace nechystá. Plánu je vyčítáno, že pokud nebude globálně koordinován a implementován, nemůže fungovat. Obamův tým je též kritizován, že obchází návrhy nadnárodních institucí, jako je basilejská BIS nebo MMF.
Američané spoléhají (a vlastně je to podobné jako s válkou Iráku), že pod tlakem jejich síly se zbytek světa přizpůsobí. Zdaleka ne všichni ale jen kritizují. Leckdo také slaví.