Jak na radikály

K omezení svobody projevu potřebujete opravdu přesvědčivé důkazy

Nedávno jsem krátce před jednou hodinou odpoledne vešel do restaurace Atrium nedaleko britského parlamentu, hojně navštěvované politiky, vládními úředníky a novináři, abych poobědval s přítelem, mimochodem proslulým svou ostrou kritikou islamismu. Místo něj se však ve dveřích objevilo hejno bradatých islamistů, oblečených stylově to plandavých tunik a kalhot. Mluvili vzrušeně do svých mobilů a potom v místnosti v zadní části restaurace vyvěsili černý transparent s heslem „Šaría pro UK“ tak, aby jej mohly dobře snímat kamery štábů, které se dostavily na jejich tiskovou konferenci. Kromě toho rozdávali letáky s úhledně napsanými slogany jako „Islám bude vládnout světu“, „Demokracie je pokrytectví“ a jako hlavní triumf parafráze z Orwella: „Svoboda = Diktatura“.

Přesně v jednu se jejich lídr

Anjem Choudary

posadil před mikrofon, aby vysvětlil, proč zákaz organizace Islam4UK, který ohlásilo britské ministerstvo vnitra, je „vítězstvím pro islám a muslimy“. S chytrostí mediálně zkušeného extremisty balancoval na hraně zákona, když obviňoval britskou vládu ze „státem podporovaného terorismu“. Jeho poznámky přerušovaly výkřiky „Alláh Akbar!“, které produkovala skupinka asi patnácti pečlivě…