0:00
0:00
Dopisy24. 1. 20103 minuty

Dopisy

Astronaut

ZANIKLÝ SVĚT RYCHLÝCH ŠÍPŮ
RESPEKT 2/10
S obsahem článku Radka Mikuláše, který kriticky hledí na náplň volného času dětí, zejména co se týká pohybových aktivit, lze souhlasit, ovšem o to víc je třeba se zastavit u boxu zmiňujícího výzkumy preferencí pohybových a sportovních aktivit. Mimo jiné jsme se zde mohli dozvědět, že zmíněné výzkumy jsou prováděny na sportovních fakultách, kde však jejich výsledky také zůstávají, navíc bez zájmu sociologů. Ostatně česká sociologie sportu dle autora neexistuje, na rozdíl od zemí západní Evropy. Ponecháme-li stranou otázku, zda je nutné v tomto ohledu dělit Evropu na západní a východní (např. polská, a tedy východní, sportovní sociologie je velmi aktivní), je s podivem, kde autor čerpal informace pro svůj text. Sociologové zabývající se sportem na českých fakultách bezpochyby jsou, ať už se jedná o tělovýchovně nebo sociálně-vědně zaměřená pracoviště.
Zdá se, že problém je spíše v tom, co autor považuje za onu „sociologii“ – má to být publikace tabulek a grafů udávajících, kolik procent obyvatel pravidelně sportuje a jestli je baví třeba jízda na kole? Věřme, že česká sociologie je už dál. Vysvětlením může být i to, že autor se pohybuje ve zcela jiném prostředí a konkrétní jména nezná (proč se však potom o tomto tématu ve svých článcích zmiňuje?). Přitom uvedením jména docentky Slepičkové dokazuje, že přístup k relevantním informacím má. A nakonec, pokud by Radek Mikuláš chtěl, může navštívit některou z tuzemských konferencí či seminářů věnovaných sociálně–vědní problematice sportu. Není jich příliš, ale na mladou vědní disciplínu to není špatné.
Arnošt Svoboda, doktorand na FSS MU

DESPEKT / NE-UDÁLOSTI ČESKÉ TELEVIZE
RESPEKT 3/10 
Porozumění jakékoli události je založeno na zcela úplném výčtu souvisejících faktů. Kritika České televize za zveřejnění národnosti zatčených Vietnamců vyvrací princip objektivity a relevance. Xenofobie se zakládá na předsudcích a stereotypech; pozitivní diskriminace též pravdu poopravuje, zamlčuje potenciálně diskriminující údaje. V žurnalisticky zralých zemích v přehnané snaze být výrazově neutrální došli natolik daleko, že již není podstatná faktografie (proměnná čili zajímavá a podstatná), ale samotná existence události („proběhla policejní razie v pěstírnách marihuany“), která je co nejvíce zveličena“.
Nic neříkající zpravodajství bohužel zapadá do moderních genderových a antidiskriminačních teorií, přesto realitu pokrucuje a lidi dělá lenivějšími a méně všímavými. Ačkoli v českém veřejném prostoru bylo zpravodajství ovládnuto (dle počtu diváků) televizemi neveřejnoprávními, nelze tvrdit, že kvantita (popularita) jde ruku v ruce s kvalitou. Munice xenofobů totiž nevychází z podložených fakt, proto zamlčení informací naopak dává xenofobům více manévrovacího prostoru k dezinterpretaci.
Tomáš Střeleček, student Gymnázia B. Němcové v Hradci Králové

↓ INZERCE

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].