Víc než pravda

Klíčem k vizuálnímu pojetí snímku Bibliotheque Pascal byly maďarskému režisérovi Szabolcsu Hajduovi vzpomínky na vlastní dětství. Vyrůstal na sídlišti v Debrecínu a šeď a deprese panelákového království ho nasměrovaly k tomu, aby si v rámci přebujelé fantazie začal realitu zkrášlovat. A příběh filmu mu osud přihrál během jeho dlouhodobého pobytu v Rumunsku: seznámil se tu s prodavačkou v divadelním bufetu a ta mu dopodrobna vyprávěla svou anabázi sexuální otrokyně v Anglii.

Výsledkem je surrealistická podívaná, se kterou se zástupce nesmírně silné generace mladých maďarských filmařů (kromě něj do ní patří ještě György Pálfi nebo Kornél Mundruczó) může směle měřit s takovými mistry, jako je Terry Gilliam nebo Tim Burton. Tedy s autory, kteří ve filmech celou kariéru obhajují teze, že hybnou silou našich životů je imaginace a že dobře podaná báchorka má větší právo na existenci než fádní pravda.

V zářivých barvách

Dost dobře si to uvědomuje i hrdinka filmu Mona (Orsolya Török-Illyésová). Unavená bruneta nervózně skenuje očima sociálního pracovníka na druhé straně stolu, který jí strohou řečí paragrafů naznačuje slabé vyhlídky na úspěch v její kauze. Mona chce vrátit do své péče čtyřletou dceru, kterou na Východě před odjezdem do Británie zanechala nezodpovědné tetě. Jde o všechno a zoufalá mladá matka vypráví kurátorovi příběh svého života. A nejen svědomitý úředník, ale ani diváci se nestačí divit. Mona…