Tak to bysme měli

Čtrnáctiletý Filip předčítá spolužákům pár vět, které právě zplodil po usilovném přemýšlení. Už z prvních slov je zřejmé, že se mu úplně nepodařila shoda podmětu s přísudkem, ale to je teď vedlejší. Jsme na dopolední hodině češtiny v kopřivnické Základní škole Emila Zátopka a místním osmákům ani jejich učiteli dnes rozhodně nejde o pravopis. Filip měl především krátce vylíčit vybranou situaci tak, aby popis čtenáře zaujal a vyvolal emoce. A to se mu i podle uznalého pokyvování dvaceti spolužáků docela povedlo. „Cédéčka Davida Bowieho často padaly z rádia, na kterém byly naskládané do nestabilního komínu, který dosahoval výšky solidní rozhledny,“ zní Filipův popis místa v jeho bytě. Na textu by se dalo ledacos pilovat, ale to teprve přijde. Filip a jeho spolužáci jsou totiž zatím v první fázi několikatýdenních příprav na jeden z nejnáročnějších úkolů, který je zatím na základce při hodinách češtiny čeká: mají popsat byt způsobem, který posluchače jednoznačně vtáhne. „Je to daleko těžší než zachytit nějaký děj,“ upozorňuje učitel Miloš Šlapal kopřivnické osmáky. „A teď jste si vyzkoušeli, co nejvíc pomáhá: zachytit konkrétní detaily, popsat smyslové vjemy nebo vytvořit zajímavá přirovnání. Schovejte si, co jste napsali, budeme s tím příště pracovat,“ dodává během zvonění ohlašujícího začátek přestávky. 

Na češtinu mají…