Šest generací

Když dnes hovoříme o mladých německých Turcích, vždy mluvíme o třetí generaci. Já si však myslím, že ten pojem nám moc nepomáhá. Podle mne je v Německu generací Turků už šest. Považuji toto rozlišování za velmi důležité pro obecné pochopení. A protože v Německu rádi dáváme každé generaci jméno, i já bych je tu rád pojmenoval:

Kvalifikovaní dělníci. Lidé, kteří se už v Turecku něčím vyučili, jako můj otec. Dokonalým symbolem těchto lidí, kteří měli něco ušetřeno, stali se z nich drobní podnikatelé a obchodníci, je Vural Öger, jenž založil mimořádně úspěšnou cestovní kancelář Öger Tours. Nazývám je tedy Generace Öger Tours.

Ti, kdo dělají špinavé práce. Dělníci, kteří ještě fungovali jako levná pracovní síla, ti, kdo přijeli ze zaostalých vesnic v Anatólii, ale byli to pracovití a usilovní lidé. Jejich pracovní svět popsal Günter Wallraff. To je Generace úplně dole.

Děti kvalifikovaných dělníků, lidé mojí generace, kteří mají teď mezi pětadvaceti a čtyřiceti. Většinou se už narodili v Německu, tady se vyučili, maturovali, vystudovali. Dvacet tisíc příslušníků této generace dokončilo (podle informací Spieglu) vysokou školu – jsou z nich lékaři, právníci, politici, herci. Je to Generace šance.

Děti Generace úplně dole. Většinou se přistěhovali, přijeli do Německa až mezi svými deseti a sedmnácti lety. Hodně z nich nedokončilo žádnou školu, nedostalo žádné zaměstnání a od začátku…