Žádný ministr obrany před Alexandrem Vondrou neměl tak složitý vstup do funkce a zároveň – s výjimkou Michala Lobkowicze před dvanácti lety – žádný z jeho předchůdců nevzbuzoval takovou naději na změny. Těch změn potřebují ministerstvo i armáda opravdu požehnaně. Přitom ale víme, že pokud Vondra nebude pospíchat, i ty největší naděje se brzy rozplynou.
V první řadě si musí poradit s rozpočtem, který se zásluhou škrtů stává jedním z nejmenších v zemích Severoatlantické aliance. Zadruhé zdědil patnáct let budovanou síť vztahů mezi zbrojaři, lobbisty, ministerskými úředníky a politiky, která udělala ze systému armádních nákupů jedno z největších lákadel pro korupčníky. Zatřetí zdědil armádu, jež sice funguje v NATO, její struktura však připomíná neuklizený pokoj vybavený nábytkem, kupovaným bez jakéhokoli rozmyslu. Začtvrté, Vondra přišel na ministerstvo plné úředníků, kteří přemýšlejí o zakázkách z hlediska – co jim to vynese. A konečně zapáté, opozice nevyčkala ani zaběhlých sto dnů hájení nové vlády a Vondra čelí tvrdým atakům, včetně výzvám k demisi.
Alexandr Vondra je sice zkušený politik, ale situaci zatím nezvládá s nějakým výrazným nadhledem. Při veřejných debatách mu ujíždějí nervy, nedokáže suverénně čelit opozici. Na druhou stranu jeho návrhy, jak rezort vyčistit, srovnat armádu a prosazovat český vliv v mezinárodních strukturách, naznačují zásadní posun.
Vondra slibuje, že do měsíce bude hotový hloubkový audit všech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu