Konec pyšných frajerů

Zavánělo to happy endem. V polovině 90. let dostal Viktor Kolář (1941) zakázku od ostravského magistrátu, aby do reprezentativní publikace shromáždil snímky dokládající jeho ojediněle vnímavý pohled na rodné město. Úředníkům ale syrové portréty věčně zamračené Ostravy plné znavených postav nakonec nepřišly vhodné k sebeprezentaci a udělali všechno pro to, aby knihu Ostrava – obležené město stáhli z prodeje. Dnes jsme o patnáct let dál a nové vedení slezské aglomerace Kolářovi přispělo na vznik dosud jeho největší monografie s jednoduchým názvem Ostrava. A je s knihou nakladatelství KANT, neméně syrově pojatou, spokojené.

Měl to být jeden z důkazů, že město to se svou kandidaturou na titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015 myslí vážně. Že si je konečně vědomé svého poddolovaného a odtaveného genia loci, kterého není třeba zapírat, ale naopak je vhodné hrdě využít jeho svůdně industriálního potenciálu. Jenže Ostravu nečekaně porazila Plzeň. Kolářova knížka tu tak může zůstat jen jako jeden z pomníků nevyužité velké šance. Ale třeba taky ne – pokud to tedy Ostrava se svým uvědoměním sebe samé myslí vážně.

Chybějící střed

Jan Balabán v – bohužel už posmrtně publikované – předmluvě knihy píše, že „Ostrava je město bez výrazného středu“. Míní tím, že nemá hlavní náměstí, ústřední třídu, ale že jak…