Život s šelmou

V poslední době padala ta otázka na Šumavě podezřele často: „Nevíte, nechová tady někdo vlky?“ ptali se usedlíci z různých koutů českého nejrozsáhlejšího pohoří správců národního parku. Zdálo se jim totiž, že právě tuto šelmu zahlédli v lese. Vlka si lze na dálku snadno splést se psem, nicméně popis záhadného zvířete povětšinou seděl: dlouhé nohy, oči blízko sebe… Naposledy jeden šumavský lesní chodec před pár dny ohlásil, že zároveň s šelmou zahlédl i malá vlčí štěňata. A to by byl průlom. Kdyby se nahlášené pozorování potvrdilo, znamenalo by to, že se na Šumavě poprvé objevil základ vlčí smečky, která by se zde mohla na delší dobu usadit.

Všichni zaměstnanci národního parku, především ti ze zoologické sekce, teď mají za úkol v přírodě sledovat důkazy o vlčí přítomnosti, což je u plachého a neustále putujícího druhu mimořádně složitý úkol, který se může protáhnout na několik měsíců. Už teď se ale rozbíhá debata, jestli jsou lidé ochotní dravou a mýty opředenou šelmu vedle sebe snést.

Tuláci Evropou

Údolí říčky Křemelná bylo ještě zahalené tmou, mrzlo a silnicí protaženou závějemi sněhu se pomalu sunulo terénní auto strážců národního parku vyrážejících v půl páté ráno do služby. Náhle všichni ztuhli. Ve světle reflektorů uviděli běžící zvíře a chvíli trvalo, než se první z nich odvážil vyslovit to, co všichni tušili: že pár metrů před nimi…