Svět naruby

Dvojice figurantů – humanoidních bytostí – odkládá vibrační pásy z kritických partií. Ona z boků, on z břicha. Mechanicky jako roboti se přesouvají směrem k záchodovým mísám, zatímco komisní hlas mentora etikety vypočítává pozitiva hydrokolonové terapie a klystýru pro očistu organismu. Siluety páru se odrážejí od bílé stěny z pěnové hmoty, která slouží jako regál pro množství zkrášlovačů, tamponů, klystýrů, depilačních planžet, ústních vod, kartáčků. Do nadvlády sterility kosmetické laboratoře však náhle vtrhne kabaretně-hospodská odrhovačka. Zpěvák Martyn Jacques z britské skupiny Tiger Lillies, která tenhle žánr poctivě naplňuje už dvacet let, se pitvoří a jeho pudový projev nezadržitelně bortí atmosféru salonu krásy.

„Slintej, poť se, zvracej, ser, márnice je správný směr. Plyn ti trhá tlustou řiť, mohl by ses zapálit. S exkrementem mávej davu, vynadej jim, zchlaď si žáhu,“ zpívá Jacques něžnou fistulkou. Představení Zde jsem člověkem!, které zkoumá hranice naší tělesnosti a jehož premiéra proběhla na konci právě uplynulého víkendu v pražském Divadle Archa, patří k těm, o nichž jistě budeme mluvit jako o události podzimní sezony.

Morálka a hygiena

Když se člověk v těchto dnech vydá do pasáže paláce Archa, může podlehnout reklamnímu sloganu Zde jsem člověkem! hned ve dvou podobách. Buď jej zláká nákup v prodejně řetězce drogerií DM, nebo zamíří do protějšího…