Stvořeni kulturou

Celá řada vědců posledních sta let tvrdila, že biologický vývoj člověka již skončil, že díky kultuře, kterou člověk vytváří, už nepodléháme vlivu přírodního výběru, hlavního motoru evoluce. To v nás může vyvolat buď obavy z budoucnosti (druh, který se nevyvíjí, jen odevzdaně čeká na své vymření), nebo naopak nekritické nadšení nad mocí a silou lidské kultury, která člověka od neblahého osudu zachraňuje.

Obavy z ustrnutí vývoje pramení mimo jiné z předpokladu, že rod Homo se vyvíjel na savanách pleistocenní Afriky po dobu přibližně dvou milionů let a získal tu všechny své důležité vlastnosti. Jeho tělo i mysl jsou tedy v tomto pojetí dokonale přizpůsobeny právě lovecko-sběračskému způsobu života. Dramatické změny posledních padesáti, resp. deseti tisíc let, během nichž naprostá většina všech lidí tento způsob obživy opustila a nahradila jej zpravidla zemědělstvím či pastevectvím, se odehrály během příliš krátké doby na to, aby vůbec k nějaké adaptivní biologické evoluci mohlo dojít. Jinými slovy, svět kolem nás se i s přičiněním nás samých mění tak rychle, že naše biologická stránka nemůže těmto změnám vůbec stačit, a tak lidský druh vlastně jen bezmocně čeká, co mu srazí vaz.

Všechny lidské adaptace, tedy vlastnosti, které nám v tomto „novém světě“ pomáhají v přežití, by tak vlastně musely být vnější, kulturní. Mnoho sociálních a kulturních antropologů s tím souhlasí a pociťuje nad tím uspokojení. Nejde…