Neviditelná Antigona

Film Andrzeje Wajdy Katyň, který nedávno vysílala také slovinská televize, se sice setkal se zájmem diváků, ale v médiích narazil prakticky na zeď mlčení. Slovinské veřejné mínění je unavené z tématu masových vražd a stále nových masových hrobů.

V reklamě na Wajdův film jsme se dočetli o odhalení „největší lži Evropy minulého století“ a o „hlubokém traumatu polského lidu“. Nikdo si však nevšiml toho univerzálního, co se bezprostředně týká také traumatu Slovinců. Nikdo nepostřehl nebo nechtěl postřehnout, že stejná ideologická slepota žáků Moskvy zavraždila téměř identickým způsobem, střelami do týla, podle nejnovějších odhalení přibližně 14 tisíc členů takzvané armády domobrany a mnoho civilistů „kontrarevolucionářů“, včetně žen. Bylo to koncem války a vzápětí po ní v roce 1945 – když jugoslávští komunisté byli ještě věrni Stalinovi.

Tato reakce médií byla o to překvapivější, že teprve před rokem došlo v opuštěných důlních šachtách v okolí Celje k šokujícímu objevu: mezi příčkami z betonu a cihel, které měly navždy zakrýt nesmyslný zločin, spočívalo okolo tisícovky mumifikovaných těl zavražděných lidí. A Huda jama (Zlá jeskyně), jak zní skutečný zeměpisný název toho místa, je jen jedním z mnoha masových hrobů, jež dosud objevila vládní komise pro vyšetřování poválečných zločinů.

Je to jedna z dějových linií příběhu, o níž se…