Dopisy

SOCHAŘ PROTI SYSTÉMU
RESPEKT 33/2010 

Osobně mi vadí označení sochař pro ozvláštňovače galerií či jiných prostor. Panu Vitvarovi se pod pojem sochařství hravě vejde malování, cákání barvy, vyklízení chatrčí, pletení šály, prorážení otvorů. Bylo by zajímavé zvědět, co vlastně pro něho pod sochařství nespadá. Někde tu hranici mít musí. Autor článku nevzbuzuje ani stín podezření, že by věděl o polemice, co je ještě sochařství, započaté Palcrem v 80. letech či publikováním článku Rosalind Krauss v 90. letech v Konzervě na hudbu, nebo znal Rezkův text Socha a hmat. To, co mu napovídají umělci sami o sobě, by si měl prověřovat, protože se zvláště dnes jedná většinou o fikci. Langova činnost se dá charakterizovat jako svaté kutilství a sošnosti žádné jeho dílo nedosahuje. Nevystudoval sochařství, ale intermediální obor. Takových jako on jsou v Čechách stovky a v Evropě tisíce a za desítky let své činnosti si ještě ani nevyjasnili, co vlastně dělají, ačkoli i zde existuje výjimka, která sama sebe nazývá vizuálním umělcem.

Nejsem v Respektu zvyklý na texty bez vyjádření napadených stran. A tak, i když se o dění na akademii moc nezajímám, jsem se místo pana Vitvara vydal za kritizovaným rektorem, abych o věci získal plastičtější obraz. Zjistil jsem toto: Nynější rektor Kotalík měl obměnu pedagogů písemně již ve volebním plánu, což mu bylo upřeno. Přivést na školu Pospiszyla, Urbana a Rezka měl také v plánu již v předvolební diskusi v roce 2009, což mu opět pan Vitvar upřel. Už na škole jsou. Na AVU také vzbudila údiv věta, že Lang pomohl prosadit vznik ateliéru hostujícího pedagoga. Bylo mi ovšem sděleno, že pan Lang je v atakování systému velmi úspěšný, neboť se nejdřív „nechal zvolit do senátu“ a krátce potom se bez konkurzu nechal zaměstnat jako asistent.

Mimo jiné už první věta Vitvarova článku je nesmysl. V letech 1990–1991 postihl akademii nevídaný výron tvůrčí energie, který se už nikdy nebude opakovat. Poté Knížák utáhl šrouby, což by se mu ale nikdy nepodařilo, kdyby profesoři tak nelpěli na svých postech. Odsouhlasili si totiž konkurzy každé tři roky, aby se k prvnímu dostali po dvaceti letech, jako například Knížák nebo Ševčík. Oni, Beran, Hendrych, Šejn a další, se budou snažit pokračovat a soutěžit o rekord v setrvání na akademii.

Michal Blažek, sochař

JAK TO BYLO DOOPRAVDY
RESPEKT 37/2010 

K tomu, aby člověk pochopil, že budovy WTC, do nichž narazila letadla, nemohly spadnout v důsledku požáru a následného „palačinkového efektu“, jak tvrdí oficiální verze, stačí středoškolská fyzika. Oficiální verze podává vysvětlení popírající fyzikální zákony. Palačinkový efekt údajně nastal v důsledku toho, že požár snížil únosnost oceli, což zapříčinilo pád celého patra na patro pod ním, které tuto váhu neuneslo a utrhlo se atd… Při tomto procesu se část kinetické energie pádu patra musí přeměnit na deformační práci, nutnou ke stržení dalšího patra. Tento proces by ale trval v řádech minut, nikoli sekund, v důsledku zpomalení nutného k utržení následujících pater. Proč tedy budovy spadly rychlostí volného pádu za cca deset sekund? Toto vylučuje možnost přeměny kinetické energie na deformační práci a tím i oficiální verzi.

Jsou zde i další aspekty, které oficiální verze pro jistotu vynechává úplně. Několik pater pod zemí byla při odklízení nalezena roztavená ocel a paty nosníku, nacházející se sedm pater pod zemí, byly zkoseny přesně pod úhlem 45°, s jasnými stopami po tavení na hranách nosníků. Není problém vyhledat na internetu fotografie, které to dokazují. Je fyzikálně nemožné, aby se ocel roztavila pomocí hořícího kerosinu za normálního atmosférického tlaku a normálního obsahu kyslíku. Kerosin hoří při teplotě cca 700 °C,
avšak ocel taje při více než 1500 °C. Kde se tedy ona roztavená ocel vzala? Toto jsou pouze nejvíce do očí bijící rozpory a ten, kdo zapátrá na internetu, jich najde mnohem více.

Ing. Jiří Kalous

VELKÝ ÚKLID BEZDOMOVCŮ
RESPEKT 37/2010 

Díky za váš článek. Myslím, že je to po dlouhé době jedna z mála rozsáhlých reportáží, která se podívala na skutečnost pohledem bezdomovců. Mám radost, že se také tito lidé dočkali určitého zastání na stránkách Respektu – myslím si, že o problémech všednodenního života lidí bez domova v Praze se všeobecně ví velice málo a tato nevědomost v důsledku pomáhá rozvíjet možnosti agrese vůči nim.

Díky za vaši práci, článek byl pro mě velkým přínosem.

V třetím ročníku na katedře dokumentu FAMU jsem o bezdomovcích v Praze a jejich vyhánění městskou policií natočil půlhodinový dokument Trvalé bydliště Praha. Pokud by vás zajímal, najdete jej zdarma tady: http://docalliancefilms.com/film/2255/.

Ivo Bystřičan