Svaté dny
Martin Horáček (35) s nějakým zázrakem opravdu nepočítá, takže si doma na zeď za stolkem pověsil dva papíry: denní rozpis léků a návrh, jak bude znít závěť. Dny, zbývající mu do odchodu ze života, už může stříhat na běžném krejčovském metru. Jeho vyprávění o praktických i citových výzvách takové situace je zprávou o světě, kterého se bojíme, ale který čeká nás všechny.
„Usínám s nadějí, že tu budu ještě třeba půl roku,“ říká Martin Horáček v bytě své přítelkyně v pražských Strašnicích. „Vlastním dům a nejsem si jistý, že tu ještě budu, až se prodá. Závěť jsem zatím připravil nanečisto a doufám, že ji stihnu zpracovat.“ Přestože byt důvěrně zná, uvařit kávu je pro něj tak trochu nová činnost. Na vozíku je teprve tři týdny, jeden z nádorů v jeho těle je totiž blízko míchy, a když se zvětšil, způsobil ochrnutí. S omluvným úsměvem žádá o pomoc, když zjistí, že pro hrníček do police z vozíku nedosáhne. Nádor, který tlačí na mozek, zase způsobuje jeho otok a deformaci levé tváře. „Jste pořád za tou nemocí, pořád o krok pozadu,“ říká. „Když jsem začal špatně chodit, koupil jsem si berle. A druhý den mi nebyly k ničemu, protože jsem se už nepostavil.“
Tuto neděli odjel Martin Horáček na kliniku v německém Magdeburgu. Na internetu si totiž našel, že používají metodu, která by mu mohla pomoci. „Nevyléčí mě, to je jasné. S tím jsem smířený,“ říká. „Ale dokážou mi snad ten život o něco prodloužit. A každý kousek života navíc je fajn.“
Myslel jsem, že mám vyhráno
Prezident Harley-Davidson Clubu Praha Martin Horáček před dvěma lety zjistil, že patří mezi více než sedmdesát tisíc Čechů, u kterých lékaři každý rok najdou zhoubný…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
