Světlem se budím už od časného rána. Za okny skalky a spousta zeleně. Ve Stockholmu je zkrátka příroda i ve městě a luxusní výhled z mého stockholmského půlročního domova je toho živým důkazem. Zvoní budík. Snídaně, obléknout, nachystat věci a běžím do práce.
„God morgon“ zdravím se se všemi v práci na uvítanou. Pracuji na švédském skautském ústředí, kam jsem se dostala díky svým skautským aktivitám v Čechách skrze program Evropské dobrovolné služby. Ten umožňuje mladým lidem, aby se zapojili do dobrovolnických projektů v jiných státech EU. V praxi to znamená, že pracuji pro neziskovou organizaci jako dobrovolnice na plný úvazek a na oplátku získávám bydlení, stravu, pojištění a kapesné.
Mojí hlavní pracovní náplní je podílet se na přípravách skautského jamboree, které se v létě 2011 uskuteční právě tady ve Švédsku. Na světovém jamboree se jednou za čtyři roky sejde téměř 40 000 skautů a skautek z celého světa. Účastnila jsem se posledního jamboree v roce 2007 ve Velké Británii a byly to mimořádné dva týdny – setkání se skauty z různých zemí a spousta společných zážitků!
Otevřu e-mail. Á, další přihlášky národních výprav. Tentokrát Brazílie a Německo. Zaregistruji je a posílám informace, které k plánování své výpravy na jamboree potřebují. Jamboree je ještě daleko, ale skauti a skautky téměř ve všech státech světa se na něj chystají. I přípravný tým už teď čítá přes 600 dobrovolníků z mnoha zemí světa.
Projdu ještě pár dalších e-mailů a přichází Karin, moje šéfová, a hned si se mnou začíná povídat ve švédštině. Ještě před pár měsíci jsem neuměla švédsky ani slovo. Ale zapsala jsem se na kurz a od té doby se mnou Karin vede často „small talk“ ve švédštině.
Oběd. Stejně jako ostatní jsem si ráno přinesla krabičku s jídlem z domova a teď je ohřívám v mikrovlnce. A klasický příběh – matematická indukce ve švédské praxi; u stolu je pět lidí, jeden navíc se vejde, další navíc se vejde, další navíc se vejde… A ostatní stoly zůstávají prázdné. Typicky švédské.
Po obědě se věnuji svým úkolům v propagačním týmu jamboree, ve kterém pracuji jako personalistka. Potřebuji najít do týmu překladatele španělštiny a arabštiny. Propagační tým, čítající už teď přes 40 dobrovolníků, chystá pro jamboree všechno od propagačních materiálů přes vlastní noviny a rádio na jamboree, až po zmíněné překlady a tlumočení. Dělat personalistku v mezinárodním a tak různorodém týmu je skvělá zkušenost.
„Fika!“ Jedno z mých prvních švédských slov znamená „přestávka na kafe“. V minutě sedí celé oddělení s kávou na gauči v hale. Švédi prý vypijí kávy víc než Italové.
A za chvíli už běžím domů. Dnes dříve, pozvali jsme kolegy z práce k nám domů na malou „international party“, kde se každý bude prezentovat svým národním jídlem. Bydlím se dvěma kluky, Britem a Slovákem, kteří jsou tu v rámci stejného programu jako já. Jožin ze Slovenska mi vyfoukl bramboráky, tak jsem se rozhodla pro plněné bramborové knedlíky s kysaným zelím a cibulkou, jako dezert budu servírovat štrúdl.
Nejsem zrovna nejlepší kuchařka, ale celou svou národní hrdost jsem koncentrovala do těch knedlíků – nakonec nevypadají špatně. Zvonek. A už jsou všichni tady. Ke správnému pochopení národních jídel bude třeba ústní vysvětlení. Ukázala jsem svoje knedlíky a chtěla začít… Jaké ale bylo moje překvapení, když Švédi na moje české knedlíky spustili: „Jeee, to jsou normální kroppkakor, to známe, to je ale švédské! A vevnitř je vepřové maso. A jí se to se zavařenejma brusinkama!“
Dost marně jsem se snažila vysvětlit, že „žádné brusinky, ale se zelím a s cibulkou se to jí“. No, nakonec si je všichni nandali dle českého návodu a tvářili se, že taková národní odlišnost jim docela chutná. Navíc, můj název „Hairy dumplings“ zněl asi stejně divně jako jejich „Body biscuits“ (tělní sušenky).
Inu, každý den nový objev. Někdy třeba i to, že české jídlo vůbec není „naše“ a že švédská kuchyně je dost podobná. Jenom řádně obrusinkovaná.
ANEŽKA NOVOTNÁ, skautská vedoucí
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
