Dva roky od kraje propasti

Patnáctého září 2008 se zhroutila americká banka Lehman Brothers: byla to událost, která zamíchala kartami do té doby utěšeného globálního kapitalismu. Respekt to začíná tímto článkem „slavit“ poněkud s předstihem. Jenže hlavní aktéři věděli už hezkých pár dní před 15. zářím, že se blíží kolosální průšvih.

Řada módních ekonomických autorů se snaží vnutit lidem představu, že krize, která následovala pád této banky, je důsledkem příliš velké úvěrové bubliny nebo nezřízeného života na dluh. To je však taková líbivá, laciná a příliš jednoduchá interpretace, pravdivá jen z velmi malé části. Prasknutí úvěrové bubliny by způsobilo normální recesi, nikoli krizi gigantického rozsahu a hloubky. Hlavní příčinou bylo špatné oceňování rizika a jeho špatné propočty. Lidé toužili po světě bez rizika a matematici pracující pro banky jim tento svět slibovali skrze tzv. sekuritizaci a různé „kosmické“ finanční produkty garantovat. To, co mělo riziko rozkládat v prostoru a čase, vedlo k vytvoření tzv. masokostní moučky rozsekaných a přebalených úvěrů, ve které se nikdo nevyznal a toxické se najednou zdálo všechno.

Co vedlo k této poptávce po bezrizikovém světě? Samozřejmě to byla nezřízená hamižnost mnohých finančníků a hráčů na kapitálovém trhu a jejich vidina rychlých zisků. Pomyslná osa kapitalismu se vychýlila z vize dlouhodobých zisků, cílů a perspektiv k onomu „rychle, hned, teď a tady“. Je zjevné, že odměny mnohých bankéřů byly…