Taková normální obsese
Zpráv o zločinech na Němcích stále ještě není dost
Zavraždění Němci z masového hrobu na Jihlavsku by se fakt měli omluvit. Nikoli za holocaust, ale za to, že Janu Zahradilovi zkazili prázdniny. Velká pozornost, kterou česká média německým kostem věnovala, totiž způsobila evropskému poslanci za ODS „letní záchvat vzteku“. Nemá smysl se tady rozepisovat nad tím, že spoustu důvodů k rozčilení dal svým čtenářům i sám Zahradil. Třeba trapným narcismem, kterým se stylizoval do role hrdiny politické nekorektnosti. Anebo nesmyslným tvrzením, že vyšetřování českých poválečných zločinů na Němcích vede ve svém důsledku k nivelizaci německého teroru za okupace a vyhnání Němců po válce. Je to stále ta stará písnička, kterou nám Jan Zahradil zpívá již několik let. A přesto jeho text je příkladem zajímavého jevu, kterému se věnoval i Daniel Kaiser z Lidových novin. Jde o skutečnost, že mnoho Čechů na odhalení hrobu u Jihlavy reagovalo polemikou nebo odmítáním. Otázka zní – proč?
Fascinace konkrétním rozhodnutím
Kaiser na to má jasnou odpověď: Po dvaceti letech, během nichž média zaplavila veřejnost obrovskou vlnou obrazů, filmů a textů o zločinech na Němcích, už toho má mnoho Čechů prostě dost. Není vyloučeno, že na tom něco je. Vyplývá z toho ale, že bychom počet článků o vyhnání měli nějak omezit nebo „o tom“ úplně mlčet? Samozřejmě nikoli.
Zdánlivá „obsese“, se kterou se česká…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu