Sen o naději

Je nejvyšší čas, abych se začal vážně zabývat tím, o čem sním. Mé sny se mi ani trochu nelíbí. Už několik měsíců mne stíhají s pozoruhodnou naléhavostí a vytrvalou pravidelností. Přibližně od chvíle, co se sama ukrajinská skutečnost začala podobat hlubokému snu, z něhož se nelze probudit. Potrvá minimálně deset let, prohlašují nenapravitelní optimisté. Jinými slovy, alespoň dvě funkční období současného prezidenta.

Zachránit zemi

Ale zpět k mým snům a tématu, které se s nimi táhne. Zdává se mi o atentátu. Jsem posledním článkem konspiračního řetězu. Mám pušku a zaměřovací dalekohled a mám dobrou pozorovací polohu. Mým úkolem je vystřelit na vysokého funkcionáře a zachránit zemi. Je to dobrý terč – vysoký a tělnatý. Ale já jednoduše nedokážu dotáhnout věc do konce a stisknout spoušť. Je to zlé, mít takové sny. Stydím se za ně.

I když v posledním čase se mi tento sen už tak často nevrací. Že by lidé, kteří se letos dostali na Ukrajině k moci, zpomalili své „reformy“? Že proto by mě opouštěly extremistické sny? Možná je to všechno ještě horší – začínám si zvykat a moje senzory otupěly. Tak nějak to bude, protože se nezpomalilo vůbec nic.

Dnešní Ukrajina nabízí bohatý instruktážní materiál na téma Křehkost demokracie anebo Jak nás zahnat zpátky do diktatury. Kdybych byl zahraničním politologem, tak bych tady seděl a pozoroval, zaznamenával „reformy“. To…