Per aspera

Další z kapsáře brněnských pověstí.

Stalo se to někdy na počátku devadesátých let. Prodavač v dámské a pánské obuvi Evžen, bydlel v jednom z nejvyšších brněnských věžáků. Jednoho dne si pořídil parabolickou anténu a chtěl ji usadit až na střechu. Když vystoupil z půdních prostor, uviděl veliké hnízdo a v něm obrovské vejce. Zatelefonoval Bonifácovi. Bonifác vlastnil malý kamion, a když spatřil megavejce, nabídl se, že ho odveze hochům z Mendelovy univerzity. Opatrně snesli vejce do výtahu a naložili do kamionu. A pak už několik let Bonifáce neviděl. Když mu chtěl hned příští den zavolat, zjistil, že Bonifác má odpojený telefon, a když se ho pokusil navštívit, zjistil, že se neznámo kam odstěhoval. Zkraťme to. Evžen Bonifáce neviděl tři roky a pak ho najednou potkal na nejfrekventovanější brněnské ulici, na České, ale musel se za ním rozběhnout, protože Bonifác napřed na jeho oslovení nereagoval. Myslíš to vejce? Víš, v kamionu se mi rozbilo, udělalo mi tam neskutečnej svinčík. A pak se přiznal, že si za ta léta polepšil. Vlastní teď několik činžáků a hotýlek v Husovicích, všechno zásluhou malé fabriky na nočníky. Nebudeš mi věřit, ale právě z nočníků jsem v doznívajícím babyboomu zbohatl. Evžen mu samozřejmě nevěřil. Zvláště když si všiml, že Bonifác má teď zvláštní, polštářovitý a vydutý, konkávní zadek. Došlo mu, že je to následek dlouhého sedění na obrovském vejceti. A když ho pak vyseděl, tak to, co se z něho vylíhlo, ho královsky odměnilo. Ano, tak je to, Bonifác si své štěstí vyseděl. Ale zkraťme to. Když se pak nečekaně objevilo na střeše další vejce, Evžen pochopil, že teď nadešla jeho chvíle. Za tím účelem se rozhodl pro předčasný důchod. Mělo to ovšem malou závadu. Tohle megavejce bylo v podobě jehlanu. A když jehlan položil a pokusil se usadit na jedné z jeho stěn, sklouzával. Pochopil, že tentokrát mu je nabídnut zvláště náročný úkol, jehož vysezením přijde ke zvlášť velikému štěstí. Per aspera ad astra, vzpomněl si. Ale zkraťme to. Sestrojil si konstrukci, která ho na stěně jehlanu přidržovala, aby nesklouzával, ale nebránila jeho dosednutí na vejce. A protože si byl jist, že když jehlan vysedí přímo v hnízdě, bude mu to přičteno k dobru, pořídil si také stříšku, která ho chránila před rozmary počasí. A tak tam seděl ve dne v noci, pod sluncem, pod hvězdami, a těšil se. Však zkraťme to. Jestli totiž neumřel, tak sedí v tom hnízdě vysoko, převysoko nad městem dodnes.