Jsem Homer, ten slepý bratr

Když se policisté 21. března 1947 konečně dostali do domu na rohu 5. avenue a 128. ulice na Manhattanu, čekal je šok. Už dříve se vědělo, že chátrající viktoriánské sídlo, z něhož na kolemjdoucí padá omítka, obývají dva podivínští bratři, kteří zřídkakdy vycházejí ven a několik let mají zavřené okenice. Nikdo však netušil, co se skrývá uvnitř. Pokoje čtyřpatrového domu byly po strop zaskládány štosy novin; dům pojímal přes tři tisíce knih; byl nalezen rentgen, několik klavírů, množství psacích a šicích strojů a koňská čelist; uprostřed jídelny stál ford, proslulý model T; v pracovně plavaly ve formaldehydu lidské orgány. Kdysi honosné sídlo se kvůli kompulzivní poruše jednoho z bratrů proměnilo v kabinet kuriozit a zároveň muzeum první poloviny 20. století. Není se co divit, že si na bratrech Collyerových dobový tisk smlsl. Posledním, kdo příběh zpracoval, je americký prozaik Edward Lawrence Doctorow (1931) v knize Homer a Langley.

Doctorow je u nás znám hlavně díky románu Ragtime, podle nějž natočil Miloš Forman stejnojmenný film. A i příběh bratrů Collyerových nese českou stopu. Nejznámějším jeho zachycením je totiž román Strážce svého bratra, který v roce 1954 napsala Marcia Davenportová, přítelkyně Jana Masaryka. Ta tehdy osudy bratrů pojala na základě novinových zpráv, přičemž dobová popularita románu čerpala hlavně z toho, že jejich příběh zůstával v oběhu v podobě urbánní legendy.…