Gibraltarská spojka

Švýcarská prokuratura před deseti dny oznámila, že by ráda vyslechla ministry vlády Miloše Zemana. České úřady jí vyhoví, což pro nás ostatní znamená šanci dozvědět se, do jaké míry se místní politická elita namočila do jednoho z největších tunelů divokých devadesátých let. Švýcarská policie má totiž řadu indicií, že se někdejší sociálnědemokratická vláda mohla podílet na obřím podvodu při prodeji státního podílu Mostecké uhelné (MUS). Obvinění by mohlo hrozit minimálně čtyřem ministrům, kteří před schválením prodeje věděli, že privatizují významnou důlní společnost do rukou vysoce podezřelých firem. Objasnění privatizace výnosných dolů do rukou společnosti Appian Group je klíčové i přesto, že od startu hry uplynulo více než deset let. Případný soudní verdikt by totiž mohl spolehlivě odradit od podobných kroků jak současnou vládu, tak i všechny její nástupce.

Zpráva pro Kavana

V půli srpna roku 1999 poslal Miroslav Uher z ministerstva průmyslu a obchodu (vedeného tehdy Miroslavem Grégrem) českému velvyslanci ve Švýcarsku Jaroslavu Šedivému důležitý dopis. Žádal jej, aby „zjistil informace o šesti firmách, které usilují o privatizaci státního majetku ČR“. Na seznamu bylo i jméno švýcarské společnosti Investenergy, která v té době tajně spravovala skoro padesátiprocentní balík akcií MUS a chystala se koupit pro americkou společnost Appian Group zbylých 46 procent podílu státu v mosteckých dolech. Šlo o podíl, který stát v tu dobu oceňoval na devět miliard korun.

„Podíval jsem se na to,“ říká dnes Jaroslav Šedivý. „Zjistil jsem, že firma Investenergy má podle švýcarského rejstříku jediného majitele, pana Jiřího Diviše,“ dodává bývalý velvyslanec. Stejného majitele mělo i dalších pět prověřovaných firem. Společnosti sídlily v Divišově bytě v městečku Villars-sur-Glane. Klíčová Investenergy neměla žádného zaměstnance a nevykazovala žádnou činnost. Deklarovala jen to, že vlastní kapitál – v přepočtu asi 40 milionů korun. Jaroslav Šedivý se obrátil i na velvyslance v USA, aby prověřil společnost Appian Group. Alexandr Vondra tehdy ve Spojených státech zjistil, že na udané adrese žádná podobná společnost neexistuje. Tato shoda náhod musela být podezřelá i laikovi a Šedivý okamžitě zaslal všechny informace jak na ministru průmyslu, tak svému šéfovi, ministrovi zahraničí Janu Kavanovi. O týden později ovšem Zemanova vláda přes všechny varovné informace (ministři měli k dispozici ještě zprávu BIS, která na rizika spojená s privatizátory upozorňovala) privatizaci schválila. Zlaté vejce padlo do rukou naprosto neznámých majitelů, skrývajících se pod skořápkou Appian. A jen za 650 milionů korun, tedy asi patnáctkrát méně, než byla oficiální hodnota prodávaného podílu. Jen pro ilustraci: majitelé mosteckých dolů (hlavním vlastníkem je dnes Pavel Tykač) si loni na dividendách vyplatili tři miliardy korun, slušný zisk vykazuje společnost po celou dobu od privatizace.

Švýcaři také zjistili, že Investenergy uzavřela půl roku před privatizací smlouvu s jistou gibraltarskou společností, která měla u české vlády prosadit prodej dolů Appianu. Kdo stojí za firmou a jestli vůbec někdo jednal s tuzemskými ministry, není jasné. Zato je jisté, že čtrnáct dnů poté, co Zemanova vláda schválila prodej Appianu, odešlo z Investenergy na konto gibraltarské společnosti asi sto osmdesát milionů korun. Švýcaři se domnívají, že mohlo jít o korupci – konkrétně o „proprání“ odměny pro české politiky nebo úředníky, kteří spornou privatizaci protlačili. Přístup k účtu gibraltarské společnosti měl totiž zbrojař Pavel Musela, přítel tehdejšího místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse. Musela už nám nic neřekne, před čtyřmi lety byl postřelen a zranění mozku vylučuje jakoukoli komunikaci. Gross odpověděl deníku MF Dnes, který minulý týden zveřejnil informace o gibraltarském účtu, že o ničem neví, protože v roce 1999 nebyl ministrem.

Budoucí obchody

Švýcaři by rádi uzavřeli vyšetřování prodeje Mostecké uhelné v řádu několika měsíců. Zatím obvinili sedm lidí, vesměs bývalé manažery společnosti v čele s Antonínem Koláčkem, a zmrazili ve švýcarských bankách účty několika společností spjatých s obviněnými, celkem 14 miliard korun.

O co jde? Antonín Koláček byl manažerem státní firmy Mostecká uhelná v druhé polovině 90. let. V tu dobu odteklo z účtů MUS směrem k Investenergy skoro deset miliard korun, především z rezerv určených na rekultivaci těžbou devastované krajiny. Za tyto peníze skupoval od roku 1997 Jiří Diviš s vědomím Koláčka a dalších manažerů akcie dolů v kuponové privatizaci. Jinými slovy, za peníze Mostecké uhelné kupoval její akcie pro její manažery. Na jaře 1999 tak Investenergy (Švýcaři už prokázali, že za ní stál Koláček a další manažeři) vlastnila půlku MUS. Stát se pak rozhodl zbavit svého podílu s tím, že má v podniku stejně menšinový podíl. Vláda tím otevřela definitivně cestu manažerům k velkolepé krádeži. A nešlo jen o podnik koupený za řádově nižší cenu. Noví majitelé podniku získali podle horního zákona zároveň přístup k uhlí, nacházejícímu se za těžebními limity v hodnotě stamiliard korun. Od privatizace uplynulo pět let a majitelé Mostecké uhelné se stali v roce 2005 hlavními lobbisty za prolomení těžebních limitů, tedy svůj přístup k uhlí, který by jim přinesl v dalších letech řádově desítky miliard korun zisku.

V roce 1999 se vyšetřováním tunelu v MUS zabývala tuzemská policie a firma byla i v hledáčku BIS (viz rámeček ). Policie i BIS došly ještě před prodejem státního podílu ke stejným informacím jako Šedivý a už tehdy existovaly indicie, že by za nákupem akcií i státního podílu mohli stát manažeři státního podniku. Policie navíc měla informace o tunelování fondu na rekultivace od podnikových odborů. Zprávu o tom všem dostala i vláda. Tuzemské policejní vyšetřování bylo ale po roce 2001, poté, co se stal ministrem vnitra Stanislav Gross, zastaveno.

Vláda Miloše Zemana, minimálně její šéf, ministr financí Vladimír Mertlík, ministr zahraničí Jan Kavan a ministr průmyslu Miroslav Grégr věděli z několika kanálů, že státní podíl nakupují neznámí majitelé, i to, že management vytahuje z firmy miliardy. Jejich povinností bylo zjistit skutečné majitele Appianu, a pokud to neudělali, visí nad nimi minimálně obvinění z trestného činu nehospodárné správy státního majetku. Stejně tak je nutné objasnit i oněch 170 milionů pro „Muselovu“ gibraltarskou firmu. Platí to i přesto, že vzhledem k promlčecí lhůtě nemůže policie obvinit nikoho ze Zemanovy vlády kvůli podezření z braní úplatků. Jako odstrašující případ pro budoucnost by ale švýcarské výslechy mohly zafungovat i po letech. Minimálně kvůli čistotě budoucích vládních obchodů. Máme jich před sebou ještě dost a dost. 

HOJDAROVA PŮJČKA

Policejní vyšetřování vlastně odstartovala v roce 1998 třicetimilionová půjčka, kterou poskytla Mostecká uhelná tehdejšímu vlivnému poslanci Josefu Hojdarovi (ČSSD) na údajné investice v mosteckém centru. Policie začala poslance, který byl jedním z hlavních příznivců privatizace Mostecké uhelné do rukou nečitelného Appianu, vyšetřovat pro podezření z korupce. Při následné kontrole účetních dokumentů MUS policie zjistila, že na různých půjčkách odteklo ze státní firmy v letech 1997–1998 kolem šesti miliard korun, polovina z nich evidentně do soukromých společností vlastněných Antonínem Koláčkem. Další tři miliardy byly během následující doby poslány na různá švýcarská konta. Policejní vyšetřování sice formálně pokračovalo až do roku 2005, od profesní likvidace šéfa korupční policie Evžena Šírka v roce 2000 se ale omezilo především na žádosti do Bernu o přístup ke švýcarským kontům. Švýcarská prokuratura tuzemské policii nevyhověla, protože žádosti podle ní neprokazovaly dostatečně, že byl spáchán nějaký trestný čin, a tak nebylo možné prolomit bankovní tajemství. Zda šlo o neschopnost, či záměr tuzemských strážců zákona, nebo o švýcarskou neochotu pomoci, není dodnes zcela jasné.