Jeden můj přítel si nedávno potřeboval připomenout zapomenutou webovou stránku, a když v internetovém prohlížeči rozklikl ikonu Historie, nestačil se divit. Z archivu nedávno navštívených webů se na něj vysypala záplava pornografických odkazů měkčího i tvrdšího ražení. Paměť mu slouží dobře, sebe samého z okruhu podezřelých proto vyloučil jako prvního. Jenže kdo to tedy byl? Manželka? Nepravděpodobné. A děti? Dívky předpubertálního věku přece obvykle tohle zakázané ovoce nevyhledávají. Až diskrétní rodinné rozmluvy odhalily pravdu. Děti se nic zlého netušíce rozhodly hledat na internetu informace. O sexu, pohlavním dospívání, o „úchylech“, kteří prý na ně číhají v parku. Vyhledavač je ovšem po vyťukání slovíčka sex neomylně nasměroval tím nejhorším směrem.
Byl to prý docela šok, který jim svět dospělého milování dokázal načas znechutit. Internet se zkrátka jako učitel sexuální výchovy nehodí. Horká otázka letošního léta ovšem zní, zda a do jaké míry jím má být škola. Ministerstvo školství českým základním školám před časem poskytlo poněkud odvázanější příručku převážně z dílny sexuologů, proti níž protestovali ultrakonzervativní křesťanští rodiče, arcibiskup a nakonec i premiér Nečas. Učebnici pak ministerstvo zase stáhlo.
Sexuální vzdělávání existuje v osnovách sice poměrně krátce, ale jeho výbušnost spočívá v poměrně archaické příměsi, jíž se matematika ani zeměpis pochlubit nemohou – totiž staré dobré morálce. Existuje sice obecné biologické minimum, o němž není sporu, ale každá hodina pro pokročilé se nutně dotýká témat, na něž ve společnosti najdeme velmi odlišné názory. Máme děti vychovávat ke zdravotní obezřetnosti při střídání sexuálních partnerů, nebo prostě jen doporučovat věrnost? Je potrat eticky obhajitelným řešením nechtěného těhotenství? A mají si školáci dělat hlavu z toho, když je přitahuje pornografie?
Školy se snaží bruslit na tenkém ledě neutrality, ale pro část rodičů je v mnoha případech už sama informace (třeba o homosexualitě) nežádoucím projevením liberálního názoru. Ministerstvo školství každopádně zvolilo tu nejlepší možnou cestu z příručkové aféry – nařídilo školám, ať se s rodiči samy domluví, jak si sexuální výuku svých potomků představují. Pokud by rodiče měli možnost objednat si pro své dítě na míru připravený informační balíček, který odpovídá jejich světonázoru, bude to asi ta nejlepší možnost. Více se dozvíte v článku Hany Čápové na str. 30–32.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
vzrušující čtení vám přeje
PETR TŘEŠŇÁK
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
