Úřady snů

Velká podkrovní místnost radnice druhého pražského obvodu se plní lidmi. Někteří dostávají u vchodu karty s čísly. Za chvíli začne dražba nájemních bytů. Každý zájemce tu zcela veřejně, bez sebemenší škvíry pro korupci, může nabídnout, jak vysoké nájemné je ochoten za obecní byt měsíčně platit.

První na řadě je více než stometrový zrekonstruovaný byt se třemi místnostmi na Novém Městě, blízko Vltavy. Vyvolávací cena je něco přes osm tisíc korun. Přednost mají občané Prahy 2. Teprve když se mezi nimi nenajdou alespoň tři zájemci, začíná druhé kolo, otevřené i lidem s bydlištěm jinde v republice. Pravidla jsou prostá, dražící zvedají čísla a říkají částku. Přihazovat musejí alespoň po třech stech korun. Zpočátku se čísla zvedají jako o závod, nabízený nájem rychle vyletí na deset tisíc korun. Teď už soutěžící začínají váhat. Nakonec se cena zastavuje na jedenácti tisících korun. Moderátorka klepne kladívkem a vítězka opouští sál. Odchází s radostným pocitem, že byt ji vyjde o několik tisíc měsíčně levněji než ty, které si předtím byla prohlédnout přes inzerát. Obec u ní aukcí získala sympatie nejen kvůli ceně. Přístup k nájemním bytům otevřela všem. Je z toho zřejmé, že nějakým úplatkům a „kamarádíčkům“ na Praze 2 nefandí.

Podvodníci, z radnice ven

Unikátní nápad dražit nájemní byty prosadil místostarosta Prahy 2 Jiří Paluska. Bylo mu totiž čím dál…