Okolí Národního divadla v Praze je zakleté místo. Je to jediný úsek pravého břehu Vltavy ve městě, kterému by se měl chodec nebo cyklista vyhnout velkým obloukem, což znamená vzít to na druhou stranu přes Smíchov a Kampu a doprava se vrátit zase u Rudolfina, míříte-li tedy po směru proudu řeky. Problém je v tom, že u zlaté kapličky chybí asi kilometr náplavka: ta se za poslední léta změnila v docela sympatickou zónu klidu ležící přímo u vody, kde je nová cyklostezka, kde se pořádají farmářské trhy, kde se otevřelo pár hospod a docela nedávno i galerie a cykloservis. Auta řítící se jednou z hlavních dopravních tepen sice jezdí pár metrů nad vaší hlavou, ale to vás nemusí trápit, až na ten hluk o nich skoro ani nevíte.
Jenže zrovna u Národního divadla člověku nezbývá než se pohybovat nahoře přímo mezi nimi. A to není příjemný zážitek. Není divu, že okolí křižovatky u kavárny Slávie je takovou mrtvou zónou, do které vstupují jen ti, kterým nic jiného nezbývá, protože tam pracují nebo studují, a pak ti, kdo chtějí spatřit nejlepší výhled na Karlův most a panorama Hradčan. Ale na měsíc to teď přece jen bude o něco lepší.
Na piazzettě (bůhví, proč se tomu divnému místu říká takhle vznosně) Národního divadla totiž minulý týden vyrostl trávník: prostor u Nové scény, který je vydlážděný žulovými deskami a který od 80. let, kdy vznikl, milují snad jen skejťáci, je najednou mnohem přívětivější.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
