Duše a tělo po katastrofě
Povodně přicházejí stále častěji. Hoří lesy, v okolí Moskvy trpí lidé, hrozí neúroda. Po pár měsících se každá katastrofa zdá být zapomenuta, avšak v místech, kde se odehrála, je přítomna po léta. Postupně se učíme zvládat praktické aspekty klimatických krizí, ale jsme na ně připraveni psychologicky?
Současné vlny veder či naopak studeného počasí si můžeme představit jako důsledek odlišného míšení studeného severního a teplého jižního počasí. Jako by se skandinávské a středozemní větry v posledních letech míchaly v jiných poměrech, než jsme byli zvyklí. Ale spíš stále častěji vytvářejí izolované systémy, takže u nás máme chvíli jižní a chvíli severské počasí. Podobně je na tom i zbytek Evropy.
Nekončící série klimatických patálií, jaké jsme zažívali v minulém roce, zkrátka pokračuje i letos. Povede to k menší sklizni obilí a vyšším cenám. Moderní osiva sice přinášejí mimořádné výnosy, ale jsou zranitelná a většinou špatně snášejí jakékoli extrémní situace.
Materiálně jsme na zvládání krizí připraveni lépe, ale psychologických následků si tolik nevšímáme. Prakticky ve všech státech postižených hurikány, povodněmi, vlnou tsunami či teroristickými útoky přitom proběhly výzkumy „psychologie katastrof“.
Dva modely katastrofy
Americký sociolog David Alexander navrhl dva mediální modely katastrofy. V prvním modelu vnímáme neštěstí jako představení či jako akční příběh hollywoodského typu. Katastrofa vede ke zhroucení společnosti, která se dělí na bandity a hrdiny. Mezi hrdiny se objeví charismatický, silný vůdce, který ochrání slabší a zavede pořádek. Tento model je donekonečna opakován, takže prostřednictvím mediálního vtisku může fungovat jako návod, jak se chovat, jako sebenaplňující…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu