Tento stav není zdravý. Nemůžeme donekonečna záviset na almužnách jiných lidí, na daních Evropanů, na jejich dobré vůli nám pomáhat. To je ponižující a my musíme udělat všechno, jen abychom se o sebe co nejdříve dokázali postarat. Je to otázka cti,“ vysvětloval měsíčníku Jeune Afrique rwandský prezident Paul Kagame svoji touhu osamostatnit se od zahraniční pomoci, na níž zatím Rwanda stejně jako většina Afriky závisí.
Vysoký štíhlý muž s vizáží plachého, asketického akademika se o to bude pokoušet i příštích sedm let. Před víkendovým hlasováním nikdo nepochyboval o tom, že mu to voliči umožní. Spekulovalo se jen o tom, jestli dostane více, nebo méně než 95 procent hlasů z roku 2003. Nejen kvůli vizi Afriky, která se dokáže postavit na vlastní nohy bez rozvojové pomoci, by podle Kagameho příznivců měla nová tvář Afriky vypadat tak trochu jako on.
Dnes dvaapadesátiletý politik Rwandě vládl od nejhorší do nejlepší chvíle jejích dějin. Nejsou od sebe daleko. Od momentu, kdy v polích, ulicích a masových hrobech ležel bezmála milion obětí pečlivě naplánované genocidy a vedle nich stále žily statisíce lidí, kteří toto vraždění měli na svědomí, uplynulo teprve 16 let. Byla to právě Kagameho povstalecká armáda, kdo tehdy genocidu ukončil, a jen jeho výzvy k usmíření zabránily tomu, aby se menšinoví Tutsiové začali na většinových Hutuech mstít a genocida pokračovala v opačném…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
