Rýže nad zlato

Z okénka letadla je vidět široký dolní tok řeky Amur, vystřídaný po chvíli nekonečnou tajgou. Různé odstíny zelené pokrývají téměř celý povrch Sibiře. Vegetace vypadá z výše 10 km křehce, ale zdání křehkosti v přírodě často klame. Mohutný srstnatý mamut zmizel na konci poslední doby ledové, zatímco tiché vážky a zlatoočka s jemně síťovanými křídly tu žijí již stovky milionů let. Zelený závoj Země, tvořený řasami na moři a vyššími rostlinami na souši, je naštěstí křehký jen zdánlivě. Již téměř miliardu let udržuje koncentrace kyslíku a oxidu uhličitého na hodnotách vhodných pro rozvoj života. Víme toho o něm stále jen velmi málo, i to je však často fascinující. 

Vracíme se s kolegy z Jokohamy, kde právě skončila 21. mezinárodní konference o huseníčku, nenápadné rostlince, kterou zkoumají biologové a genetici už řadu let (viz rámeček Podivuhodný plevel). Díky ní se například dozvídáme, jak rostliny reagují na zvýšení koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře, jak poznají, kdy mají kvést či proč se otáčejí za světlem.

Podobná setkání přinášejí závan budoucnosti. Ten však většinou nevěje plenárními přednáškami slovutných osobností. Někde v koutě se krčí plakátové sdělení začínajícího vědce, skromně upozorňující na experimenty, které budou později označeny za převratné. Tak tomu bylo i letos v Japonsku.

Cit pro výbušninu

Postgraduální student Jeffrey Zdunek z Colorada popisoval pokusy vedoucí k vytvoření zcela nové…