Mlynářovo sbohem

Přestup Vladimíra Mlynáře, nedávného šéfa poradců Jana Fischera, do služeb finanční skupiny PPF vyvolal velkou diskusi. Ohlas ukazuje, že otázka, jak v takových případech postupovat, tu zajímá rostoucí počet lidí. Odpověď na ni je ale jednodušší, než by se mohlo zdát.

Pomoc se hodí

Vladimír Mlynář je už řadu let výraznou postavou zdejšího života: z křesla šéfredaktora tohoto listu odešel dělat ministra do Tošovského úřednické vlády, pak se téměř stal předsedou Unie svobody a znovu byl ministrem. Zažil výšiny moci i strmý pád, když po odchodu z ministerstva informatiky vinou zlovůle jedné soudkyně málem skončil ve vězení. Pomocnou ruku v těžké chvíli – s pětiletým trestem nad hlavou se mu nedařilo sehnat žádné zaměstnání – mu nabídl ministr financí Miroslav Kalousek, který jej udělal svým poradcem. Odtud Mlynář poprvé zamířil do byznysu – do společnosti Telefónica.

Do veřejné funkce jej znovu vrátil premiér Jan Fischer, který jej pověřil vedením týmu jeho poradců. Velmi brzy začal řadě politiků vadit nadstandardní vliv, který údajně Mlynář na premiéra měl. Ať už to byla skutečnost, nebo jen velké oči konkurentů, jisté je, že Mlynář byl po Fischerově boku silnou osobností a vedle mluvčího vlády Romana Proroka měl k ministerskému předsedovi nejblíže.

A nyní jsme se dozvěděli, že téměř rovnou ze své kanceláře na Úřadu vlády zamířil…