Brána češtiny otevřená

Marta šesti ostatním lidem v tmavé místnosti obložené regály s knihami pomalu a pečlivě vysvětluje, že při seznamování s lidmi hodně dá na první dojem. A potom na sebe prozrazuje, že je cholerik, čemuž se ostatní diví, protože křehká dívka s rudými vlasy tak rozhodně nepůsobí. Martin kolega Sven zase o sobě prohlašuje, že je hodně drzý, což se snaží přesvědčivě doložit nemístnými otázkami týkajícími se obsahu kabelky jedné z přítomných dam. Ostatní souhlasí – ano, Sven opravdu působí jako velmi drzý člověk! Ale pozor – tady nejsme na skupinové terapii, kde jednotlivci s pomocí ostatních pátrají po podstatě své osobnosti. Ty lidi tady mnohem více než duševní rozpoložení zajímá jazyk. Český jazyk.

„Mám pocit, že jsi… ééé… nevím to slovo…,“ přemýšlí Jan, „že jsi sobecký,“ říká potom směrem k černovlasé dívce. „Sobecká,“ opravuje ho lektorka. „Ale jinak jsi to řekl perfektně,“ dodává s chválou. Šest studentů, které rozřazovací test vyhodnotil jako „mírně pokročilé“, právě na dopoledním kurzu piluje česká přídavná jména popisující charakter člověka. Pocházejí z Rakouska, Německa nebo Polska a do Prahy dorazili na takzvanou Letní školu slovanských studií zlepšovat svoje znalosti místního jazyka a kultury. Podobně je na tom tisícovka dalších studentů všeho věku a z celého světa,…