Stará Evropa bez vrásek

„Evropa“ už není pro Turecko tím kouzelným slůvkem jako kdysi. Stačí se podívat na nejnovější průzkum tureckých nálad podle Eurobarometru nebo na analýzu výrazné změny orientace turecké zahraniční politiky. Třeba mládež – a to je co říct – už nevěří v zářnou budoucnost Evropské unie. Na jedné konferenci, která se konala na Izmirské univerzitě, jsem se mohl přesvědčit, že už i posluchači evropských studií vehementně odmítají vstup do EU: jasné zamítnutí turecké kandidatury prezidentem Sarkozym a spolkovou kancléřkou Merkelovou zasáhlo jejich národní hrdost. Jejich povědomí o významu hodnot, na kterých Evropa stojí, však zůstalo naštěstí neporušené.

Slova a činy

Od ekonomické krize a momentu, kdy se na poslední chvíli podařilo odvrátit státní bankrot Řecka, se právem (i když možná příliš poplašným tónem) mluví o eurozóně a – zdánlivě – nalomené solidaritě členských států. Evropské hodnoty, které by Turecko jako základní předpoklad vstupu do EU muselo akceptovat, jsou však pořád živé a zdravé. Právní stát, svoboda vyjadřování, oddělení státu a církví, lidská práva: kvůli tomu všemu je vztahování se k Evropě nepostradatelné pro pokrok demokracie v mé zemi.

Bez perspektivy členství tady zůstává riziko, že opět sklouzneme do autoritářství; to, jak se premiér chová k tisku a k justici, tuto obavu vůbec nezmírňuje. Turecký prezident Abdullah Gül a ministr pro…