Galský kohout

Francouzi mají pozoruhodný systém vysokého školství, který mám teď možnost blíže poznat, neboť jsem byl na část léta pozván jako hostující profesor na Écolenormale supérieure v Paříži. Drtivá většina francouzských univerzit je ze zákona otevřená, což znamená, že přijímají každého obyvatele příslušného regionu, který úspěšně složí maturitu a projeví zájem o další studium. Zároveň tu ale existuje několik malých prestižních škol, takzvaných Grandes Écoles, které jsou naopak velmi vybíravé. Berou sotva deset procent uchazečů, a aby člověk vůbec měl šanci, musí po střední škole dva roky navštěvovat náročnou přípravku. Tyto školy byly založeny během Francouzské revoluce a po ní (moje byla zřízena Konventem 9. brumairu roku III podle revolučního kalendáře, což vychází na 30. října 1794) a od té doby slouží k výchově státních zaměstnanců pro špičkové pozice na univerzitách, ve vědeckých ústavech, ale také v administrativě. Elitním vzděláním na Grandes Écoles prošla i řada francouzských prezidentů a premiérů, Nicolas Sarkozy je v tomto výjimkou. Zajímavé je, že studenti, kteří jsou vystaveni neobyčejně náročné výuce, ale zároveň mají na francouzské poměry velmi blízký kontakt se svými profesory, jsou od prvního ročníku státními zaměstnanci a jako takoví pobírají plat. Zavazují se ale, že po vystudování budou deset let pracovat ve státních službách jako úředníci, vědci nebo středoškolští či vysokoškolští učitelé, jinak musejí peníze vrátit.