Vůbec netuším, co budu dělat koncem příštího roku. Možná to co teď, možná taky něco úplně jiného. Ovšem Milan Knížák má jasno: prý se bude zrovna loučit se svou generální židlí, ve které bude tou dobou sedět dvanáctým rokem. Je to obdivuhodný vizionářský výkon, který nicméně spíš vypovídá o poměrech ve státní správě než o sebevědomí šéfa Národní galerie – prostě moc dobře ví, že z funkce si ho nejspíš nikdo nedovolí odvolat ani po letošních volbách.
Jeho kolega Michal Škoda má opačný problém. České Budějovice mu nejdřív slíbily, že bude až do konce příštího roku pořádat výstavy v tamním Domě umění, teď mu ale řekly, že musí do pátku radnici předložit částku, kterou by město stálo okamžité zavření síně, což se dá těžko vyložit jinak, než že se na jihu Čech rozhodli šetřit na pěkně blbém místě. Škoda sice ve svém e-mailu, který mi přišel do pošty, píše, že jde o, „myslím, docela dobrou galerii“, ale to se dost podceňuje, je to galerie hodně dobrá, aktuálně v ní je k vidění výstava Liama Gillicka, jedné z nejrespektovanějších osobností britské scény. Malíř Jan Merta následně přirovnal nápad města k „atentátu“, což je sice naopak poněkud radikální tvrzení, ale lze s ním v podstatě souhlasit.
Jestli se galerie zavře, je zbytečné se ptát, co s ní bude dál. Asi se z ní stane kancl. Zato u Národní galerie začne detektivka: kdo ji bude vést po Knížákovi? Nabízí se nejspíš Marek Pokorný, momentální šéf Moravské galerie v Brně, někdejší výtvarný kritik, který se ukázal jako schopný úředník, co to umí s lidmi nad sebou stejně dobře jako Knížák. A ve svém vystupování má navíc tu špetku vrchnostenské nafoukanosti, na kterou jsou v Praze zaměstnanci galerie zvyklí, takže by s ním neměl mít problém ani Miroslav Tajč, Knížákův náměstek a správce galerijní kasy, který je šedou eminencí celého výstavního kolosu.
A co bude s Milanem Knížákem? Možná se vrátí na AVU, kterou najde ve stejném stavu, v jakém ji zažil začátkem 90. let, včetně značné části profesorského sboru. Na škole teď sice kvůli tomu vznikla petice žádající změny, ale zatím to nevypadá, že by si z toho konzervativní vedení dělalo těžkou hlavu. Anebo Knížák zamíří výš a zkusí si, jaké to je sedět v ministerské židli. Osobně bych si ale tipnul, že si spíš bude chtít odpočinout, v médiích teď vypadal unaveně a v dubnu mu bude sedmdesát. Jen on sám ví, proč si chce odchod do důchodu natahovat ještě o dva roky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
