Editorial: Zakázky na míru

Upozorňovat na korupci či podezřelé zakázky patří k práci novinářů. Západní kolegové mají podobné kauzy rádi, protože jim většinou vynesou nějaké ocenění a zejména pak respekt u veřejnosti. Tuzemští žurnalisté je už tak moc rádi nemají, protože odhalení jim většinou vynese nějakou hrozbu žalobou od „postižených“ a veřejnost mnohdy spíše vyjádří údiv, proč redaktor podvodníky nepřitáhl za klopu rovnou k soudu, kde je měl nejlépe sám obvinit a potrestat.

Ano, možnosti novinářů jsou omezené, ale i tak zaráží, že dojdou často dál než samotní vyšetřovatelé. Příkladem může být

článek

Ondřeje Kundry

a 

Jaroslava Spurného

o podezřelé zakázce za stovky milionů, kterou zadal Český statistický úřad. O kauze jako první informovali kolegové z Hospodářských novin. Případ byl natolik zajímavý, že jsme se rozhodli na něj také podívat a k našemu překvapení na nás při podrobnějším průzkumu vypadávaly další a další překvapivé informace.

Novináři Kundra a Spurný však přinesli víc než jen novinky. Jejich článek totiž ukazuje, jak svět podezřelých zakázek funguje. Co způsobuje absence pořádné kontroly a nemožnost veřejnosti nahlédnout do rozhodovacích procesů zdejších úřadů. Není divu, že se pak odpovědným lidem zvedá adrenalin a zrychluje tep srdce hned poté, co novinář položí první otázku. Vždyť co je to za drzost, se nám do toho plést? Více zjistíte na stranách 16–20.

S podezřelými zakázkami se bez pochyb normálně na ulici nesetkáte. Když ale vyjdete ven v hlavním městě, všimnete si, jak je stále častěji slyšet ruština. Letmý pocit, že tato národnostní skupina v Česku sílí, dokládají i čísla – jde o třetí nejsilnější komunitu u nás.

Nejde o výsadek Kremlu, jak jsme to zažívali za komunismu, spíše to připomíná první republiku, kdy k nám z totalitního Sovětského svazu mířilo víc a víc lidí. Jsou to lidé, kterým se mnohdy nelíbí Putinova politika, jedinci hledající prostě jen větší otevřenost společnosti či podnikatelé, kteří tu cítí dobrý byznys. I mezi nimi se ale nacházejí lidé (rovněž stejně jako za první republiky), jejichž úkolem je sbírat informace pro ruskou vládu. Někdy o těch, kdo utekli, jindy o zdejších technologických či bezpečnostních novinkách. Česko je také místem, kde se šíří propaganda Kremlu, která je určená jak emigrantům, tak českým obyvatelům.

Adam Šůra se za našimi novými sousedy vydal, aby se s nimi pobavil o jejich plánech, snech, ale i pohledu na novou domovinu. Článek najdete na stranách 26–28.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY