Evropská unie přežije, doufá týdeník The Economist (více na str. 18), díky své schopnosti řešit problémy tím, že je „protlačí bahnem“ vzájemných kompromisů a improvizace. Snad má pravdu. Pokud ovšem jednotlivé státy nezabřednou do jiného bahna, z něhož se už nebudou schopny ani ochotny k potřebným kompromisům vyhrabat. Tím bahnem je národní populismus a čerstvým příkladem plácání se v něm je – možná trochu překvapivě – Slovensko.
Na první pohled jde o banalitu, kterou se v EU nikdo vážně nezabývá. Slovensko pod vedením nové premiérky Ivety Radičové jako jediný člen eurozóny odmítlo finančně přispět na pomoc Řecku, přestože předchozí vláda Roberta Fica se k této pomoci svým podpisem přihlásila. Slovensko tak porušilo základní pravidlo, bez něhož by Evropská unie o 27 členech už dávno nefungovala: že totiž nové vlády dodržují závazky těch předchozích.
Vláda Radičové pak minulý týden jen velmi váhavě a podmínečně souhlasila s tím, že možná přispěje sumou 4,4 miliardy eur do společného fondu, tzv. „záchranného valu“, vytvořeného pro případnou pomoc dalším státům eurozóny. A přestože si Radičová v Bruselu vyslechla důrazná slova o evropské solidaritě, doma od ní Slováci najednou slyší, co ještě od svých politiků neslyšeli: že Brusel se chová nezodpovědně a svou uspěchanou pomocí členům eurozóny jen podporuje šíření „morálního hazardu“, na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
