Editorial: O neodpovědnosti

„Okamžitě zřídíme vyšetřovací komisi.“„Co nejdříve podáme trestní oznámení na neznámého pachatele.“ „Vše předáme právním zástupcům a do výsledku nic komentovat nebudeme.“ To jsou nejčastější floskule, které slyšíme tehdy, když chce někdo něco ututlat. Vždyť práce komisí, vyšetřovatelů či právníků jsou tak příjemně zdlouhavé, že než dojdou k závěru, všichni zapomenou na to, proč vlastně začali jednat.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak dopadnou dva případy, které se dnes řeší na stránkách tisku. Jeden je aktuální – propady půdy kvůli stavbě tunelu Blanka. Druhý je starší, ale nyní dorazil k soudu – vlakové neštěstí ve Studénce, při kterém zahynulo osm lidí a desítky byly zraněny.

Oba dva případy mají své viníky, které musíme znát. Až moc často je totiž u nás za podobné průšvihy odpovědná vyšší moc – příroda. Na ni se dá svést úplně všechno. Když bychom si dali práci, možná bychom na ni svedli i prohřešky „obyčejných“ lidí. Smetl jsem někoho autem? Ale to vyšší síla mě přiměla usnout. Uhodil jsem ho? Za to může křeč v paži. Jenže to naštěstí všem připadá absurdní, takže podobná argumentace nemá šanci na úspěch.

Obhajoba stavařů mostu (který se zřítil těsně před přijíždějícím vlakem) je pozoruhodná: Kdyby vlak jel pomaleji, nic by se nestalo, protože by stačil zastavit. Ano, možná. Co to ale má…