Vzpomínka na dlouhý vlas

Petra Placáka k tomu inspirovali indiáni, středověcí králové a lovci mamutů. Mikoláše Chadimu Tři mušketýři a Che Guevara. Mejlu Hlavsu Vinnetou. Redakčního kolegu Jaroslava Formánka Deep Purple, Led Zeppelin a Uriah Heep. Alexandra Vondru snaha odlišit se od tesilového establishmentu. Řeč je o dlouhých vlasech a posledně zmíněná motivace platí zároveň pro všechny tváře vystupující v knize s výstižným názvem Háro. Vzpomínky a dokumenty. Výstižným proto, že dlouhé vlasy již řada z nich nevlastní nebo je alespoň radikálně zkrátili, samozřejmě s výjimkou Stanislava Pence, nejslavnějšího českého chovatele koz, jenž svůj stávající přístup k bujné pokrývce hlavy v knize charakterizuje slovy: „Ostříhat bych se nenechal, ale o vlasy se mimo mytí a česání nijak nestarám.“

Útlá publikace z nakladatelství Revolver Revue je příjemným příspěvkem k „malým dějinám“ československé normalizace. U jejího vzniku stála sbírka kreslených vtipů a karikatur shromážděná někdejším anarchistou Romanem Laubem: jde o z dnešního pohledu značně nevtipné až trapné kresby především z časopisu Dikobraz, na nichž vystupují vlasaté „máničky“ v situacích majících je zesměšnit, znemožnit, zkrátka degradovat před uvědomělým čtenářstvem. Jeden „vtip“ za všechny: dva esenbáci zatýkají zarostlého mladíka, před ním se hroutí jeho rodiče a říkají: „Synáčku, odpusť nám, že…