Právě pracuji na návrhu projektu v aplikovaném genetickém výzkumu do veřejné zakázky vypsané ministerstvem vnitra v rámci programu bezpečnostního výzkumu. Forenzní genetika v letošním roce oslavila 25 let od publikování prvního vědeckého článku, ale to v žádném případě neznamená, že se za uplynulé čtvrtletí podařilo vyřešit všechny problémy a výzvy tohoto vědního oboru. Velkým problémem například zůstává efektivní a bezkontaminační zajišťování vzorků na místě činu a jejich následné zpracování. O rizicích se na vlastní kůži například přesvědčili v loňském roce němečtí kriminalisté, když se po mnoho let snažili identifikovat osobu, jejíž DNA nacházeli na nejrůznějších místech činu, aby následně zjistili, že tato neznámá DNA pochází od pracovnice z továrny na výrobu lékařských tamponů. Tato snaha ušetřit nákupem levnějších vzorkovacích prostředků je nakonec stála nejen statisíce eur vynaložených na pátrání po neexistujícím pachateli vražd, únosů a loupeží, takzvaném Duchovi z Heilbronu, ale především ztrátu prestiže a veřejný posměch.
Jedním z cílů výzkumu, jehož náplň se právě snažím navrhnout a podložit argumenty, by mělo být vyvinutí speciálních pufrů a odběrových prostředků, pomocí kterých budou moci kriminalističtí technici pracovat s vědomím, že bylo učiněno maximum pro to, aby bylo na místě činu zajištěno maximální množství vzorku, tento nebyl při odběru kontaminován a bez újmy přestál cestu do laboratoře.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu